Wrath of the Sea King – chytlavá arkáda s příběhem

Wrath of the Sea King je překvapivě originální a chytlavá arkáda, jež představuje sérii variabilních miniher pospojovaných dohromady dramatickým dějem. Kvalitní podání pak završuje celkově výtečný herní zážitek.

Originalita je zboží, které se ve světě her komerčních dnes nenosí – a pohříchu i řada volně šířitelných gamesek je s ním na štíru. Naštěstí se tu a tam najde nějaká na bílá vrána, jednooký mezi slepými, zkrátka titul, který nekopíruje zažité principy vlastního žánru, anebo není rovnou remakem či klonem některé ze slavných klasik minulosti. Krásným příkladem, že i taková hra může strhnout a výtečně pobavit je i dnes recenzovaný Wrath of the Sea King. Ten zaujal kolegy z prestižního amerického serveru GameHippo.com natolik, že mu udělili takřka nejvyšší známku a již několik týdnů ho prostřednictvím "game-in-focus" okna doporučují svým čtenářům. Něco na tom skutečně bude, protože ačkoliv se svou délkou neřadí do úplné špičky, zpracování připomíná tituly z amigy na začátku 90. let a většina hráčů před první obrazovkou strne s němým dotazem "co tady ksakru vlastně mám dělat?" neklamně vepsaným ve tváři, nelze hře upřít nečekanou míru chytlavosti a "ještě-tuhle-místnost-a-už-půjdu-vážně-spát-tedy-pokud-to-ještě-bude-mít-cenu" faktoru.

Bolest hlavy, to je strašná zhouba lidstva. Moc dobře to ví hlavní hrdina Wrath of the Sea King, protože je to migrénář jako vyšitý. V roce 1900 se mu podařilo nalézt magický artefakt, jenž ho měl neduhu zbavit, jenže co se nestalo. Namísto zamýšleného efektu ho obdařil nesmrtelností – a bolesti hlavy zůstaly na svém místě. Lidově řečeno: to nasere. Není divu, že se po mnoha letech Dust (tak zní jeho jméno) vypravuje vybaven moderní technikou do podzemního paláce mořského boha Poseidona, aby se mu za tuto škodolibost pomstil a nalezl způsob, kterak se vlastního prokletí a trápení zbavit – a zemřít. Hraní Wrath of the Sea King pak spočívá v procházení jednotlivých sálů zmiňovaného sídla, které jsou narvané nejrůznějšími druhy smrtících pastí. Jejich projití je obtížné, a tak jedinou příjemnou zprávou je fakt, že logicky vzhledem ke kouzlu, jež na něj bylo aplikováno, nemůže Dust zemřít – je-li rozšmelcován na kaši, probere se po chvíli v neporušeném stavu na začátku dané místnosti.

Hratelnost Wrath of the Sea King je na vysoké úrovni zejména díky své variabilitě. Každá místnost představuje jiný rafinovaný smrtící mechanismus a člověk si připadá skoro jako v indiana-jonesovském filmu. Tempo sice není tak strhující, ale i přesto si lze hru pořádně užít. Grafické zpracování je poněkud slabší, ačkoliv je podobně jako herní systém dosti variabilní, sprity by si určitě zasloužily více detailů, animací a kvalitnější prokreslení. Proti příběhu vyprávěném formou namluvených animací složených z nádherných artworků nelze ale namítat už absolutně vůbec nic. Závěrem je ještě třeba dodat, že Wrath of the Sea King trpí jednou nepříjemnou programovou chybou. V souboji na úplném závěru je třeba dát si pozor a držet se uprostřed obrazovky – v této lokaci totiž lze opustit prostor scény – a to se rovná ne smrti, ale spadnutí celé hry a nutnosti začít od úplného začátku.