X-racer - závodní déja vu

Nestává se často, aby se nějaká závodní freewarovka dočkala svého pokračování. A už vůbec se nestává, aby se ono pokračování jmenovalo úplně jinak než hra původní. Všichni ale víme, že co není, může být, a v tomto případě se tomu tak právě stalo. Virtuální závodníci mají o důvod víc, proč čerpat u...

Jedna milá společnost se jednoho krásného dne rozhodla, že podpoří všeobecné povědomí o své značce nějakým víceméně neotřelým způsobem. Tím pravým způsobem se ukázalo být vytvoření a následné šíření freewarové počítačové hry s motivem oné společnosti v hlavní roli. Co se ale nestalo - z původně nevinného plánu se vyklubala velice kvalitní, dostatečně hratelná, leč pekelně rebelská ďábelsky rychlá a čertovsky neférová hříčka.

Kdoví proč ona společnost tentokrát pro jistotu vynechala svůj název v názvu samotné hry a raději jí přiřadila označení zaručeně nicneříkající - X-Racer. Není zřejmé, co tím sledovala, zda snahu zastřit fakt, že je mecenášem projektu právě ona, nebo snahu odlišit hru od předchozího dílka z dílny jí přináležící, Aral Superplus. S trochou představivosti a přivřenýma očima by se totiž dal X-racer směle označit za jakýsi datadisk hry původní spíš než za hru zbrusu novou. Vrchnost ale rozhodla jinak, zběsilé a agresivní závodění pod taktovkou modrého kosočtverce obohatila o pár zajímavých nápadů, změnila pár idejí stávajících a hlavně hru rozšířila o velice příjemnou věcičku - hlavní menu.

Nabídkami sice X-racer nijak nepřekypuje, nicméně co se voleb týče, rozhodně neurazí. Na začátku každého závodu vám dá možnost výběru jednoho ze dvou závodních vehiklů (přičemž oba mají stejné jízdní vlastnosti, ale pouze modrý z nich je z pochopitelných důvodů výběrově protěžován) a bratru čtyřech přednastavených krkolomných drah. Vzhledem k tomu, že se svou neskutečnou obtížností prakticky neliší, je naprosto jedno, jakou své urputné zápolení zahájíte.

Princip samotné hry je jednoduchý jako facka - snažit se za stanovený časový limit (90 sekund) dojet co nejvíc kol (a hlavně víc než oponent). Protože oponent jezdí jako blázen, má celou trať v malíku a v žádném případě na vás nehodlá čekat, existují dvě možnosti, jak v konfrontaci s ním zvítězit. První, složitější, je neustálé ježdění toho samého okruhu, studování jeho rychlejších a pomalejších pasáží, odměřování maximálních rychlostí při nichž auto ještě drží na "vozovce" a nekonečného tráninku. Tou drouhou, o mnoho snazší, nicméně i daleko riskantnější, je použití jakýchsi ilegálních militantních pomůcek k odstranění oponenta. Blesk, který tuto úlohu zastával v předloze X-racera tu nahradily barevné kameny (lépe řečeno balvany), ježto jsou vám do určitého počtu (indikovaného v horní části obrazovky) kdykoli k dispozici. Stačí pouze ukázat kurzorem na inkriminované místo, v pravou chvíli stisknout mezerník a spokojeně sledovat, jak oponent bezmocně vyletí do vzduchu.

Tato agresivnější část hry má ovšem i svá "ale". Především jde o to, že jakmile začnete ony nečestné a nesportovní úkony vůči fair play dodržujícímu oponentovi uplatňovat, jinak poklidný nepřítel vám začne vaše agresivní jednání oplácet stejnou měrou. Z původně rychlé závodní hry se tak velice rychle stane vyřazovací vybíjená spojená s šnečím pohybem po kameny bombardované dráze. Na druhou stranu ale ani pokojné pojíždění bez náznaku nefér zákeřností není nijak idální cestou k úspěchu (už vidím ty otrávené obličeje všech zarytých poctivců, naštěstí jich není mnoho :-).

Po grafické stránce je X-racer, stejně jako jeho předchůdce, více než slušně zpracovaným dílkem. Vzhledem k tomu, že jeho vývoj zaplatil bohatý mecenáš, je to ostatně víc než logické. Jednoznačným plusem hry je také variabilita jednotlivých tratí a především obsažené vychytávky jako loopingy, (pře)nakloněné zatáčky o stoosmdesát atd. Prostě a jednoduše - máte-li podobné hry rádi a neodradí vás ani jejich z počátku nadsazená obtížnost, nemůžete si X-racera nestáhnout.