Xaliens - tvrdý boj proti vetřelcům

V dnešní recenzi se podíváme na zoubek této nové české hře, která se inspirovala sérií filmů o Vetřelcích. Stane se hitem nebo propadne? Čtěte dále.

Můžu vám upřímně říct, že jsem se na X-Aliens těšil hned od toho dne, kdy jsem zde v žurnálu našel krátkou bleskovku, která oznamovala začátek vývoje. Jelikož jsou akční střílečky s pohledem shora jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, vkládal jsem do Tatka velké naděje. Po několikaměsíčním čekání jsem se dočkal (nejprve bylo možné hru spustit jen na počítači s grafickou kartou od nVidie, problém byl ale opraven a hru si mohou vychutnat i lidé s Ati kartami). Bohužel jsem byl velmi nemile překvapen. Příšerně dlouhý loading, příšerné ovládání, neexistující nebo špatné kolize. Vezmeme si to ale hezky popořadě.

Po stažení 17-ti megabajtového souboru jsem hru rozbalil, a spustil. Po jednoduchém intru jsem se dostal do menu. Menu je řešeno jednoduše a vkusně, hned po hudbě je asi nejlepším aspektem hry. Nastavení umožňuje pouze vypnutí/zapnutí hudby a zvuků, ovládání je docela nešťastně předdefinované a nejde změnit. K dokreslení atmosféry jsem si pustil do věže Slipknot, a rozjel novou hru. Po velmi dlouhém loadingu jsem se objevil uprostřed pralesa s brokovnicí v ruce. Hned při prvním kroku se mi zdálo ovládání podivné – pomocí kurzorových kláves (šipky nahoru a dolů) na klávesnici se pohybujete vpřed a vzad, a myší se otáčíte a střílíte. Každým stisknutím klávesy se ale posunete o velký kus dopředu, zatímco otočení myši přes celou podložku znamená jen miniaturní rotaci hráče na obrazovce. Ve spojení se špatnými kolizemi u většiny objektů (mimochodem – zezačátku jsem musel chvíli patrát po tom, je-li hra vyvedena ve dvou nebo třech rozměrech. Při detailnějším rozboru scény jsem zjistil že je hra kompletně ve 3d, zrovna tak by se ale dala vytvořit 2d, což by bylo možná lepší) se tak pohyb stává nervující záležitostí – v plotu z dřevěných desek máte mezeru akorát tak pro postavu, trefit se do ní ale hned napoprvé je ale nemožné. Většinou se musíte několikrát vracet a zkoušet to znova, což není v situaci, kdy máte u zadku dva agresivní větřelce, dvakrát příjemné.

To jsem ale trošku odbočil – po seznámení s ovládáním se tedy vydáváte na průzkum pralesa. Všechny lokace vám vlastně nabízejí jednu jasnou cestu, po které máte jít. Míjíte stromy a domy, a čekáte odkud vysokčí první nepřítel. Když tu se mihne po obrazovce šedý flek, přeběhne přes vás, ubere vám značnou část zdraví a zmizí. Zvykejte si, jiné to nebude – nepřátelé jsou opravdu rychlí, chaoticky se pohybující a takřka nesmrtelní. Když už jednoho z nich stihnete zpozorovat včas, kvůli děsivě pomalému otáčení panáčka, o kterém jsem mluvil výše, prakticky nemáte šanci vetřelce zasáhnout. Pokud se vám to jakýmsi zázrakem povede, rozhodně neméte vyhráno – vetřelec potřebuje i tři nebo čtyři rány, než se s řevem složí na zem. Nepřátelé chodí téměř vždy po dvou, budete tedy potřebovat dost času než vychytáte ovládání natolik, abyste nezemřeli hned během prvních dvaceti sekund. Takto se tedy probíjíte pralesem, než dojedete na konec a postoupíte do dalšího levelu – tentokrát interiéru jakéhosi komplexu. Po cestě získáváte zbraně, sbíráte lékárničky a bráníte se před vetším a vetším počtem vetřelců.

Když to tedy všechno shrneme, dostaneme z X-aliens zbytečně odfláknoutou hru, které by další měsíc vývoje jen prospěl. Chvílemi jsem opravdu přemýšlel nad tím, jestli autor omylem nezveřejnil betaverzi – některé bugy jsou totiž opravdu neomluvitelné. Jedinými plusy jsou hudba, a možná i grafika. Po stránce hratelnosti bohužel hra absolutně propadla.