Co asi každého hráče po zapnutí Xelphi překvapí, je podivné ovládání. V Menu se sice mezi položkami přepíná šipkami, ale další akce se buď potvrzují klávesou „Z“ nebo ruší stiskem „X“. Naštěstí je zmatenému hráči vždy k dispozici nápověda, která oznamuje, co která klávesa v daném okamžiku znamená. Dobrá tedy, překonávám první obtíže a vrhám se do závodění. Po výběru trasy se ocitám na závodní dráze. Zcela sám. Udiven touto skutečností, opatrně projíždím krajinou, když si náhle všimnu mapky, na které kromě mého čtverečku krouží i jiní nebožáci. Oddychnu si, tak přece jen tu nejsem sám. Sbírám podivné bonusy rozmístěné po celé trati a zjišťuji, že se mi naskýtá možnost použít turbo. Stisknu mezerník a moje autíčko (jestli se tak dá nazvat modrý objekt na černých kolech) sviští krajinou jako vystřelené z děla. Brzy předjíždím prvního protivníka a když na horizontu spatřím druhého, říkám si, že to zas tak špatná hra nebude. Po několika málo minutách kroužení po trati a předjíždění pomalejších protihráčů vjíždím do cíle na prvním místě.
Jsem odměněn možností hrát další trať a než se stačím vzpamatovat z vítězství, už jsem zase na startu dalšího závodu. Moji protivníci mají opět velký náskok a tak mi nezbývá, než celou trať dohánět zvýhodněné oponenty. Začínám si více všímat okolí, ale brzy zjišťuji, že není o co stát. Prázdné pláně a sem tam nějaký strom či keř, občas nějaká větší budova, ale jinak nic zajímavého a už vůbec ne pěkného. Znechucen prostředím vjíždím do cíle (opět jako první, druhým místem by se Xelphi odsoudilo k neodkladnému vypnutí). Ani mě nepřekvapí, když se okamžitě objevím na další trati a tak, se znuděným výrazem, opět doháním skupinku nepřátel přede mnou. Naneštěstí se obtížnost tratí zvyšuje a díky opravdu špatné ovladatelnosti auta dřu mantinely závodiště v každé prudší zatáčce. Znuděný výraz se mění v znechucení a po totálním fiasku mých řidičských schopností v jedné obzvlášť pikantní zatáčce zběsile mačkám „Q“ a doufám, že autor byl natolik prozíravý a přiřadil této klávese funkci „Quit“. Ze hry mě vyprovází celkem dobrá hudba, ale výsledný dojem to moc nevylepší.
Xelphi není bůhvíjak dobrá hra, spíš je to zábava na pár desítek minut (možná na víc, pokud jste opravdu zdatnými řidiči), ale první prohra povede bohužel ve většině případů k vypnutí této závodní hry. Co se dá této hře přičíst k dobru, jsou skutečně zajímavě vymyšlené tratě (projíždět budete nejen městem, ale třeba i pyramidou a pokud vytrváte, podíváte se i do oblak, či do nitra sopky). Špatné není ani ozvučení hry, ale velkým záporem je grafika. Prostředí jsou chudá a graficky značně primitivní, takže nečekejte nějaké pěkné grafické efekty. Je to škoda, hra má celkem zajímavý nápad (a i jakýsi náznak příběhu), takže pokud by si dal autor více záležet, mohlo z toho být hodnocení i o dva body vyšší.
