Xochitl - berušky, pavouci a hadi

Pokud se rozhodnete jít zalít svou zahrádku plnou květin, může vám v cestě stát hned několik překážek. V první řadě je to otravný hmyz a další zvířata, s nimiž se budete muset vypořádat.

Xochitl patří do skupiny těch her, které na první pohled prostě nezaujmou. Grafická stránka rozhodně na dnešní dobu nikterak zářivá není a aby toho nebylo málo, první minuty strávené hraní mohou být taktéž poměrně velký problém. Ne že by šlo o hru kdovíjak komplikovanou, na druhou stranu ovšem je celkem originální, neotřelá a zvyknout si na její principy chvíli trvá.

To ale nelze označit za vyložený zápor, já osobně tento fakt považovala za velké plus, neboť se po několika minutách testování právě onen koncept ukázal jako jednoznačně nejsilnější stránka. Hratelnost byste jen těžko přirovnávali k nějaké lépe známé hře, proto si jej popíšeme pěkně po pořádku. Základem je hlavní hrdina malého vzrůstu a blíže neidentifikovatelného druhového zařazení. Nám úplně postačí vědět, že je fialové barvy a v ruce nejspíše drží neviditelnou konvičku – ano, jeho povolání je zahradník a květiny všeho druhu miluje natolik, že je pro ně schopen nasadit i svůj vlastní život.

A od toho se vlastně vše odvíjí. Různě velká, ale přísně ohraničená zahrádka se totiž ukazuje být ne zrovna příjemným prostředím na trávení volného času. To pramení z panické hrůzy hlavního hrdiny vůči hmyzu a jiným obyvatelům zahrad. Jako první jsou zde berušky, asi nejmenší a nejméně komplikovanější z nich, ovšem pohybují se místy tak trochu chaoticky a po větším prostoru, tudíž si na ně bude třeba dávat pozor. V momentě, kdy mezi vámi a kterýmkoliv jiným zvířátkem dojde k dotyku, automaticky ztrácíte život – a co následuje po ztracení všech myslím netřeba zdůrazňovat. Zabránit tomu ale bude mnohdy dosti obtížné. V pozdějších misích se totiž na herní ploše objeví také hadi. Vylézají ze svých doupat, pohybují se pomalu ale jdou přímo k vám – jediným řešením je se rychle stáhnout. Zaručeně nejhorší jsou ale pavouci. Ty vylezou z děr a pohybují se přímo na vás – naštěstí ale o poznání pomaleji. Navíc na ně i na ostatní můžete použít malou drobnost – bombu. Tu je třeba nejprve sebrat a poté položit tak, aby její exploze nepřítele zničila, což bude mnohdy také problém.

Hru Xochitl nelze rozhodně doporučit každému. Její hratelnosti musíte nejprve přijít na chuť, pokud se tak ale stane, počítejte s několika desítkami minut, které nad ní rozhodně strávíte.