Yoda Soccer – umí mistr Yoda hrát fotbal?

Reinkarnace šestnácti-bitové fotbalové klasiky jdoucí ve šlépějích Sensible World Of Soccer. Máte-li rádi fotbal, obujte si kopačky a vzhůru na trávník, který pro mnohé znamená celý svět…

Většina lidí se moc nepozastavuje nad věcí, která vás na hře upoutá jako první. Jistě, grafika a vůbec celková prezentace je důležitá, ale tou vůbec první věcí, jíž si všimnete, je bezpochyby název. Bylo tomu tak i zhruba před týdnem, kdy se mi na disk dostala hra Yoda Soccer. Prvotní dojmy, notně zmasírované optimistickou propagandou na stránkách autorů, byly veskrze kladné. Spousta reálných týmů, mnoho herních možností a hratelnost v retro stylu. Naslibováno bylo vskutku hodně, pojďme se tedy podívat, jak se plány italských vývojářů naplnily oproti chladné skutečnosti.

Ihned po vstupu do hlavního menu se jistě zarazíte. Nebylo nám náhodou slibováno mnoho herních možností? Marně projíždíte čtveřicí herních nabídek (volbu Friendly – Přátelák si mazácky necháváte jako poslední záchranu) ve snaze objevit v zapomenutém koutu pod-pod menu volbu, která by se alespoň tvářila jako start něčeho dlouhodobějšího, než je pouhopouhý jeden zápas. Ale kde nic tu nic. V první moment jsem si myslel, že si ze mě autoři dělají srandu. Kdo by přeci vydával hru, ve které nejde o nic jiného, než si zahrát jeden zápas, zpět do menu a jít si zahrát další? Pro Team 15th je to ale zřejmě maximální herní požitek…

Odevzdaně tedy kliknete na Friendly a ocitnete se ve výběru týmu. Ten, ač je ergonomicky řešen prazvláštně, poskytuje výběr ze všech hlavních světových lig a několika trpaslíků. Bohužel, kolonka Czech Republic zeje prázdnotou, což znamená, že se zde Sparta s Manchesterem poměřovat nebude. To se sice možná změní, jelikož hra je open-source, tudíž se na jejím vývoji může podílet každý, nicméně ve verzi pro recenzi nic nebylo. Jak je tristní situace u klubových celků, tak národní týmy jsou vyvedeny slušně. Je jich nepřeberné množství a sestavy odpovídají datu vydání hry. Bohužel, to byla také jediná věc, díky které mě hra držela více než den. A z toho jsem polovinu času pouze projížděl statistiky jednotlivých mančaftů.

Po výběru klubu/nároďáku vašemu srdci nejbližšímu se konečně dostáváte do samotného zápasu…anebo ne? Na vysvětlenou, celý pohyb v menu ovládáte myší. Ovšem když se dostanete k tlačítku Play, musíte zašmátrat na klávesnici po klávese, kterou ve hře vysíláte střelu na brankáře. Divné, proč to nešlo odbýt pouhým odkliknutím další položky?

Ale zpět k samotné hře. Pojetí zápasu je naprosto totožné s předlohou SWOS či pokud chcete s novějším Total Soccer 2000. Ptačí pohled, hráči velikosti dvou pixelů, ovládání dvěma tlačítky: nic, co bychom již dávno neviděli. Nad grafickou stránkou není třeba se pozastavovat, o ní tu nejde. Raději se podívejme na zoubek hratelnosti, rozhodujícím to faktoru pro úspěch freeware her. A proč chodit kolem horké kaše, za moc to nestojí. Jelikož si nemůžete vybrat obtížnost (ta je určena soupeřem, např. Juventus = těžká obtížnost), většinu času se na míč budete pouze pasivně dívat. A pokud se vám přeci jen dostane na kopačku, můžete si být jisti, že tam dlouho nevydrží. Možná bude ale doba jeho setrvání delší, než vaše trpělivost s touto hrou. Pokud totiž nepatříte mezi fanatické hráče sportovních her, poletí soubory z adresáře Yoda Soccer do koše kosmickou rychlostí.

Suma sumárum, Yoda Soccer není hrou pro každého. Pro koho je nadmíru vysoká obtížnost výzvou a překousne několik bugů, tomu by se mohla líbit. My, co souzníme s názorem většiny zůstaneme u SWOS.

A jak je to vlastně s Yodou, který je zmíněn v názvu hry? Pouze nejapný poutač na Star Wars-chtivé hráče, bohužel…zajímalo by mě jak je na tom Mistr v kopací technice.