Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zelda Classic - povedený comeback

  12:00aktualizováno  29. října 2003 9:17
Zelda Classic je jedna z mála velmi povedených předělávek her z 80. let. Nejen, že si ji zahrajete takřka na každém počítači a že vás ihned vtáhne její nezaměnitelná atmosféra, ale navíc převzetím původního zpracování zaujme také ty, kteří hráli před lety nintendovskou Zeldu.

Zelda Classic

Platforma: Freeware
Výrobce: Armageddon Games

Stáhnout

Zelda Classic

Zelda je pro mnoho hráčů (popravdě spíše těch "starších") tak trochu posvátnou hrou, proto se právě recenze téhle hry zmocňuji s obavou před příspěvky, které se po jejím uveřejnění začnou na Plných hrách hromadit (a ostatně čtenářská obec BonusWebu a Plných her je také svým hnidopišstvím věhlasná). Nerad bych se někoho svými názory na původní Zeldu, jejíž existenci zapřičinila v roce 1986 (páni, to už je let) společnost Nintendo, dotknul, tudíž se budu snažit komentování originální hry vyhýbat.

Pravděpodobně bych vás teď mohl rozdělit do tří skupin. Ta první, pracovně nazvaná "historici", je skupinka lidí, kteří tuto recenzi čtou hlavně z nostalgie a brousí si zuby, jak pécéčkový comeback Zeldy poplivou. Určitě si myslí, že si tvůrci dovolili kultovní Zeldu poskvrnit novou, trojrozměrnou a dle jejich názoru i naprosto nehodící se grafikou, a spojíme-li to s faktem, že hra je freeware, jsou rovnou toho názoru, že hra ani nemusela vyjít. Historikové, nevěšte hlavu, nebijte tvůrce, k žádným grafickým změnám se totiž autoři neodhodlali a navíc, nebýt "zadarmovosti" Zeldy, asi by tím zabránili masovému rozšíření mezi dnešní "počítačovou mládeží".

Zelda Classic

Druhá skupinka jsou lidé, kteří se již delší dobu orientují v herní branži, zamačkávají nostalgickou slzu při vzpomínce na Dune 2, nicméně v době uvedení Zeldy na trh byli ještě školou (nebo školkou:-)) povinní. Těm bezesporu přijde počítačový návrat Zeldy jako dobrý nápad, ať už grafika projde nějakou výraznější rekonstrukcí či nikoliv (jak to dopadlo jsem naneštěstí už prozradil:-)), a určitě si hru třeba jen tak ze zvědavosti zahrají. Poslední, k nelibosti všech herních recenzentů a k libosti všech komerčních herních fabrik (pokud se ještě nějaká nekomerční najde, že?) také nejpočetnější skupinou jsou lidé, jejichž prvopočátky ani do onoho roku 1986 nesahají. Jsou to dychtiví sběratelé jakýchkoliv prsatých plakátů Lary Croft či jiných komerčních rádobyhvězd, ovšem dokáží se podobně jako chameleon přizpůsobovat prostředí a provádět záškodnickou činnost. Například na počítačových výstavách zákeřně sesbírávají všechny tlusté reklamní brožury a v nepozorované chvíli také občerstvení, jež mají počítačové firmy připraveno pro své stávající nebo potenciální obchodní partnery. Dosti ale bylo sondy do hlubin duše člena poslední skupiny, on by ostatně Zeldu v roce 1986 odsoudil za nepodařené grafické zpracování, na nějž bohužel nebo bohudík autoři nekladli takový důraz jako na hratelnost, což je slovo některým současným herním firmám naneštěstí cizí.

Zelda Classic

Zeldu Classic nám na monitory pécéček přinesla společnost Armageddon Games. Jak tvůrci tvrdí, remake hry se drží striktně své čtrnáct let staré nintendovské předlohy, vyjma přesného zpracování všech pohybů, což dle jejich názoru není na počítači prakticky možné a obsažení drobných chyb originálu, což bychom si asi ani nepřáli (na druhou stranu by zase ale bylo do čeho dloubat :-)). K ovládání slouží pouze směrové šipky a levý alt (akce s předmětem/zbraní "A"), levé Ctrl (akce s předmětem/zbraní "B") a enter, kterým si zobrazujete střídavě inventář s mapou questu a herní obrazovku. Stisknutím Esc se vám navíc odkryje menu hry (stylu windowsáckého), ve kterém můžete pohodlně nastavovat všechny potřebné vlastnosti. Navíc v něm najdete také příkaz k ukončení či přerušení hry, což se hodí, zvlášť když váš žaludek vypoví službu :-).

Zelda je žánrově zařaditelná mezi RPG (z posledně uveřejněných jmenujme například Jennifer's Quest II) a příznivce tohoto druhu her určitě nezklame. Nechybí zde výběr questů (najedete na položku zahájení nové hry, stisknete levý Alt a poté "Browse…") a zbraní, hromady nepřátel i napínavá atmosféra (která může až přerůst ve výbušnou, pokud se vám nedaří :-)), ani různorodá herní prostředí. Pokud jste vynalézaví, můžete si i vytvořit questy vlastní a potrápit s nimi třeba přátele nebo příbuzné.

Zelda Classic

Hudební doprovod a zvuky jsou taktéž kvalitní, tedy pokud se vám podaří nastavit dobře vaši zvukovou kartu, a přesně odpovídají tomu, co byste od takové hry čekali. Graficky je, jak jsem zmínil, Zelda Classic věrná předloze, takže "historici" již jistě vědí, jak Zelda Classic vypadá a vy ostatní se můžete podívat na okolní screenshoty. Čerstvé majitele GeForce2 asi příliš nepotěší, ale připomene vám úžasnou atmosféru pradědů a prababiček současných hypernamakaných RPG (z nichž většina patří tak maximálně do hlubin zapomnění).

Poslední a pravděpodobně také nejpodstatnější výhodou Zeldy je nenáročnost na výkon počítače. K pohodlnému hraní vám stačí archaická 386ka s 8MB operační paměti, operačním systémem DOS a grafickou kartou VGA nebo VESA. Armageddon Games se podařilo skvěle hru převést na PC a navíc v ní vyladili všechny malé i větší chybky a chybičky a udělali z ní hratelné, atmosférické, propracované a ke všemu freewarové RPG - prostě remake, který byste si neměli nechat ujít.

Autor:


Témata: Zelda


Nejčtenější

Další z rubriky

Beyond-Human
Beyond-Human je dokonalá a zatraceně obtížná akční plošinovka

Lidstvo prohrává válku s mimozemskými vetřelci. Vy, supervoják, jste byl jednou z posledních nadějí. Jenže teď vám jde o vlastní život. V perfektní...  celý článek

Bloody Walls
V Bloody Walls se váš zbývající život počítá na vteřiny

Nákaza je nevyhnutelná a váš život brzy skončí. Protilátka v Bloody Walls je jen dočasná a je potřeba mít jí pořádnou zásobu, chcete-li zůstat člověkem. Tak...  celý článek

Satan Balls
Při hraní šílené Satan Balls nevíte, jestli se smát, nebo brečet

Šílenství a totální destrukce v této hře neznají mezí. Abyste si ji užili, musíte drasticky snížit kvalitu svého humoru a IQ o minimálně sto bodů. I přes...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.