Zelda Classic - povedený comeback

Zelda Classic je jedna z mála velmi povedených předělávek her z 80. let. Nejen, že si ji zahrajete takřka na každém počítači a že vás ihned vtáhne její nezaměnitelná atmosféra, ale navíc převzetím původního zpracování zaujme také ty, kteří hráli před lety nintendovskou Zeldu.

Zelda je pro mnoho hráčů (popravdě spíše těch "starších") tak trochu posvátnou hrou, proto se právě recenze téhle hry zmocňuji s obavou před příspěvky, které se po jejím uveřejnění začnou na Plných hrách hromadit (a ostatně čtenářská obec BonusWebu a Plných her je také svým hnidopišstvím věhlasná). Nerad bych se někoho svými názory na původní Zeldu, jejíž existenci zapřičinila v roce 1986 (páni, to už je let) společnost Nintendo, dotknul, tudíž se budu snažit komentování originální hry vyhýbat.

Pravděpodobně bych vás teď mohl rozdělit do tří skupin. Ta první, pracovně nazvaná "historici", je skupinka lidí, kteří tuto recenzi čtou hlavně z nostalgie a brousí si zuby, jak pécéčkový comeback Zeldy poplivou. Určitě si myslí, že si tvůrci dovolili kultovní Zeldu poskvrnit novou, trojrozměrnou a dle jejich názoru i naprosto nehodící se grafikou, a spojíme-li to s faktem, že hra je freeware, jsou rovnou toho názoru, že hra ani nemusela vyjít. Historikové, nevěšte hlavu, nebijte tvůrce, k žádným grafickým změnám se totiž autoři neodhodlali a navíc, nebýt "zadarmovosti" Zeldy, asi by tím zabránili masovému rozšíření mezi dnešní "počítačovou mládeží".

Druhá skupinka jsou lidé, kteří se již delší dobu orientují v herní branži, zamačkávají nostalgickou slzu při vzpomínce na Dune 2, nicméně v době uvedení Zeldy na trh byli ještě školou (nebo školkou:-)) povinní. Těm bezesporu přijde počítačový návrat Zeldy jako dobrý nápad, ať už grafika projde nějakou výraznější rekonstrukcí či nikoliv (jak to dopadlo jsem naneštěstí už prozradil:-)), a určitě si hru třeba jen tak ze zvědavosti zahrají. Poslední, k nelibosti všech herních recenzentů a k libosti všech komerčních herních fabrik (pokud se ještě nějaká nekomerční najde, že?) také nejpočetnější skupinou jsou lidé, jejichž prvopočátky ani do onoho roku 1986 nesahají. Jsou to dychtiví sběratelé jakýchkoliv prsatých plakátů Lary Croft či jiných komerčních rádobyhvězd, ovšem dokáží se podobně jako chameleon přizpůsobovat prostředí a provádět záškodnickou činnost. Například na počítačových výstavách zákeřně sesbírávají všechny tlusté reklamní brožury a v nepozorované chvíli také občerstvení, jež mají počítačové firmy připraveno pro své stávající nebo potenciální obchodní partnery. Dosti ale bylo sondy do hlubin duše člena poslední skupiny, on by ostatně Zeldu v roce 1986 odsoudil za nepodařené grafické zpracování, na nějž bohužel nebo bohudík autoři nekladli takový důraz jako na hratelnost, což je slovo některým současným herním firmám naneštěstí cizí.

Zeldu Classic nám na monitory pécéček přinesla společnost Armageddon Games. Jak tvůrci tvrdí, remake hry se drží striktně své čtrnáct let staré nintendovské předlohy, vyjma přesného zpracování všech pohybů, což dle jejich názoru není na počítači prakticky možné a obsažení drobných chyb originálu, což bychom si asi ani nepřáli (na druhou stranu by zase ale bylo do čeho dloubat :-)). K ovládání slouží pouze směrové šipky a levý alt (akce s předmětem/zbraní "A"), levé Ctrl (akce s předmětem/zbraní "B") a enter, kterým si zobrazujete střídavě inventář s mapou questu a herní obrazovku. Stisknutím Esc se vám navíc odkryje menu hry (stylu windowsáckého), ve kterém můžete pohodlně nastavovat všechny potřebné vlastnosti. Navíc v něm najdete také příkaz k ukončení či přerušení hry, což se hodí, zvlášť když váš žaludek vypoví službu :-).

Zelda je žánrově zařaditelná mezi RPG (z posledně uveřejněných jmenujme například Jennifer's Quest II) a příznivce tohoto druhu her určitě nezklame. Nechybí zde výběr questů (najedete na položku zahájení nové hry, stisknete levý Alt a poté "Browse…") a zbraní, hromady nepřátel i napínavá atmosféra (která může až přerůst ve výbušnou, pokud se vám nedaří :-)), ani různorodá herní prostředí. Pokud jste vynalézaví, můžete si i vytvořit questy vlastní a potrápit s nimi třeba přátele nebo příbuzné.

Hudební doprovod a zvuky jsou taktéž kvalitní, tedy pokud se vám podaří nastavit dobře vaši zvukovou kartu, a přesně odpovídají tomu, co byste od takové hry čekali. Graficky je, jak jsem zmínil, Zelda Classic věrná předloze, takže "historici" již jistě vědí, jak Zelda Classic vypadá a vy ostatní se můžete podívat na okolní screenshoty. Čerstvé majitele GeForce2 asi příliš nepotěší, ale připomene vám úžasnou atmosféru pradědů a prababiček současných hypernamakaných RPG (z nichž většina patří tak maximálně do hlubin zapomnění).

Poslední a pravděpodobně také nejpodstatnější výhodou Zeldy je nenáročnost na výkon počítače. K pohodlnému hraní vám stačí archaická 386ka s 8MB operační paměti, operačním systémem DOS a grafickou kartou VGA nebo VESA. Armageddon Games se podařilo skvěle hru převést na PC a navíc v ní vyladili všechny malé i větší chybky a chybičky a udělali z ní hratelné, atmosférické, propracované a ke všemu freewarové RPG - prostě remake, který byste si neměli nechat ujít.