Až donedávna nebyla rozhodně obvyklá tvorba fanouškovských pokračování slavných titulů. V poslední době, zejména s příchodem nástrojů jako Adventure Game Studio či český Wintermute ale popularita nejrůznějších remaků a x-tých dílů slavných sérií minulosti, o něž už jejich mateřské firmy nejeví zájem, výrazně vzrostla a objevily se skvělé volně šířitelné hry jako King's Quest 2 VGA, The New Adventures of Zak McKracken, či třeba z poslední doby Maniac Mansion Deluxe. Všechny tyto hry mají pochopitelně leccos společného, pro tuto recenzi je ale podstatná jen jedna charakteristika: na paškál si totiž berou výhradně tituly komerční, a to povětšinou klasické adventury z dob největší slávy firem Lucas Arts a Sierra. Dnes recenzovaná česká freewarová hra Život není krásný: Jack Sadistic by se k těmto projektům dala s trochou dobré vůle přiřadit také, avšak právě zde se jejich cesty rozcházejí, neboť "dobrodružství" masového vraha Jacka parazituje na popularitě série amatérských adventur Život není krásný od Martina "Martyho" Pohla.
Slovo "parazituje" nebylo na konci minulého odstavce použito náhodou. 
Faktem bohužel je, že vcelku kvalitní a rozhodně stylová série Život není krásný by si zasloužila výrazně kvalitnější fanouškovský mezidíl. Autoři Jacka Sadistica se rozhodli ironicky zacílit na to, co bývá ŽNK nejčastěji vytýkáno: tedy brutalitu. Z námětu vytvořit ještě brutálnější a nechutnější titul, než je tomu u originálních dílů, však mohli jednoznačně vytěžit daleko více. "Děj" v kostce pojednává o Jacku Sadisticovi, jenž hrál hru Život není krásný – a fakt, že není dostatečně brutální podle jeho gusta, ho přiměl k tomu, aby popadl ze své skříně sadu smrtících nástrojů a šel si to vyřídit s autorem a nejzapálenějšími fanoušky ručně. Celé hraní pak spočívá jen v obcházení domů Martyho a autorů fanouškovského webu znk.wz.cz, přičemž hráč v zásadě rozhoduje jen o tom, jakou zbraní ukončí jejich mrzké životy. Poněkud nepříjemný je fakt, že ačkoliv jsou k dispozici zbraně čtyři, vlastně lze použít jen dvě z nich – ostatním se oběti ubrání a hra skončí předčasně. Po stránce hratelnosti zkrátka a dobře nemá ani cenu snažit se kritizovat – spíše je problém najít něco, co by si kritiku nezasloužilo.
Autoři jednoznačně zklamali i v oblasti vizuálního zpracování. Hra je povětšinou tvořena více či méně nevkusnými kolážemi a různými výkradky, pohled na screenshoty pak naznačí cosi o ubohosti úrovně dojmu, kterým grafika na hráče působí. Je to zkrátka slabé, ještě výrazně slabší než u ŽNK – a už tam bývá často vytýkána přílišná jednoduchost a absence animací. V oblasti ozvučení verdikt tak jednoznačný není: hra nemá hudbu (což je možná dobře), nicméně všechny texty v ní jsou namluveny (nebylo to zase tak obtížné vzhledem k celkové krátkosti). Hlas hlavního hrdiny je stylizován tak rádoby drsňácky, že se mu nelze nesmát, a křečovitě "tvrdé" hlášky taktéž často vyloudí úsměv na tváři jinak znechucených hráčů: ne ani tak vlastním vtipem, který ukrývají, ale přeháněním, s jakým se ho autoři snaží prodat.
Jack Sadistic rozhodně není žádný "must-have", je to hra s minimem kladů a rozhodně ne důstojný přírůstek do rodiny ŽNK. Přesto je zejména pro skalní fanoušky jistě zajímavá.
