Podivné pláně Zorkronu možná nejsou naplněny těmi nejinovativnějšími herními přístupy, ale jsou prolnuty velice specifickou, skoro bezčasou a odcizenou atmosférou. Hře jde v prvé řadě o pocit, který ve vás vyvolá. Pocit z procházky v surrealistickém prostředí zničených staveb a opuštěných míst pak doplňuje několik puzzlů.
Zorkron je adventura, kterou bychom byli nejspíše schopni zařadit do svým způsobem nepěkné, ale v poslední době stále oblíbenější škatulky „simulátor chození“. Ale nejde jen o to, že se procházíte v místech, která pro vás autor hry vytvořil, důležité je nasát zdejší genius loci.
A právě to dělá z návštěvy zdejších míst téměř mystickou pouť. Zorkron se snaží navodit náladu prázdna a konce civilizace a působí tak trochu jako cesta po nekonečné poušti. Navodit atmosféru mu překvapivě jde lehce, ačkoliv vše působí dost surrealisticky. Architektura, jakkoliv je zajímavá, trochu sci-fi a často monumentální, však sama o sobě nestačí.
Velkým plusem je. Že hra poměrně chytře střídá pasáže bez hudby, kdy se pohybujete jen v tichu, s těmi, ve kterých nejlépe vyzní epický (a trochu retro a strašidelný) soundtrack. Ten je ostatně celkově na úrovni.
Protože je chození kolem dokola bez jakékoliv interakce s prostředím málo, dojde i na několik hádanek. Ty skákací si autor mohl klidně odpustit, mnohem zajímavější (ačkoliv svým způsobem stejně primitivní) jsou ty, ve kterých musíte donést nebo dotlačit k určitému mechanismu jakési klíče v podobě obřích kvádrů.
Je jasné, že Zorkron stejně jako všechny podobné hry není pro každého. Je to svým způsobem meditativní cesta kolem ruin, plná depresivní nálady, dobré hudby a s jen malými náznaky „skutečných“ herních mechanik. Subjektivně hezká procházka, objektivně pak hra, která trpí několika technickými neduhy a špatným designem první kapitoly.
