Zvukař K25A – zesílit kytaru, ztlumit bubny!

Zvukař těžký život má. Zavděčit se každému členu kapely, pro kterou ozvučuje nástroje, není jen tak. Kytarista neslyší bubny, basák má málo efektů, zpěvák si stěžuje, že mikrofon je moc nahlas a na vás je, abyste se v tom vyznali.

Originálních her je jako máku. Pokud zrovna nejde o stý klon arkanoidu, pětistý remake tetrisu nebo tisící předělávku pongu, můžeme být opravdu rádi, protože především invence je to, co chybí spoustě dnešních her. To se naštěstí dnešní plné hry nazvané prostě a výstižně Zvukař K25A netýká.

Pokud vás zajímá, co zkratka „K25A“ v názvu hry znamená, vězte, že se jedná o hudební skupinu Kurtizány z 25. Avenue. To proto, že tato hra byla vyrobena právě pro ně, konkrétně ji můžete najít na dva roky starém albu Medium. Ve hře si střihnete roli zvukaře, jehož úkolem bude ozvučit a správně nastavit jednotlivé nástroje všech členů kapely Kurtizány z 25. Avenue. A ač to na první pohled může vypadat jako jednoduchá věc, opak je pravdou a nějakou dobu vám bude trvat, než hru pokoříte.

Nějaké menu byste ve hře hledali opravdu marně. Jakmile ji spustíte, bude vám vysvětlen princip hry – pomocí osmi potenciometrů musíte nastavovat hlasitost jednotlivých nástrojů přesně tak, aby byli jednotliví členové kapely spokojení a mohli odehrát svůj koncert. Na hru máte časový limit 70 vteřin, což vypadá dostatečně, nicméně tomu tak není a alespoň zpočátku budete autory proklínat, proč vám nedali více času. Naopak ulehčeno vše máte tím, že když myší najedete na některého člena kapely, řekne vám svou aktuální připomínku k nastavení, která se vztahuje k jeho nástroji. Hlavní zádrhel je však v tom, že s vámi mluví muzikantským slangem, takže metodou pokus / omyl budete muset pozjišťovat, co je to „kopák“, „hajtka“ nebo třeba „hřebíky“, protože jinak byste se s kapelou nedohodli a každé vystoupení by bylo pro nedostatečné technické zázemí a neschopného zvukaře odvoláno. Pokud se vám to ale povede, můžete si vychutnat jako odměnu celé vystoupení  a jednu písničku z repertoáru Kurtizán.

Hratelnost hry je na vcelku ucházející úrovni, ale markantní nedostatek je, že je to hra s nulovou re-playabilitou, kdy tuto hru jednou dohrajete a pak se k ní asi jen velmi těžko budete vracet, protože vám už nic nového nenabídne. Škoda, že se požadované nastavení negeneruje při každém koncertu jinak, protože potom by to bylo o něčem jiném.

Z hlediska grafického zpracování asi nijak moc oslněni nebudete. Celkově vzato by hra mohla mít mnohem více animací, zvláště pak u rozpohybování kapely, jejíž pózy jsou při hraní moc strnulé. Zvuková a hudební stránka je kapitolou sama pro sebe a nelze jí nic vytknout. Máte-li tedy dostatečně rychlé připojení, zcela určitě si hru stáhněte, určitě stojí za to!