11-11-11 – Noční překvapení.

Nebojte se, to není datum konce světa. Jinak bych už tyto řádky psal ze záhrobí.

11_04

Hra s tajemným názvem 11-11-11 je ve své podstatě obyčejnou adventurou. Herně, ani technicky není nikterak překvapivá a svým nízkým rozlišením grafiky se neliší od zbytku průměrných kousků. Co se však týče atmosféry, je to právě tento prvek, který hru vytahuje z děsivého kontejneru s nápisem „Nuda.“

Skupina stojící za mimořádně provokativní hrou Night of The Testicle, tedy Screen 7, nám přináší další ze svých „klikacích“ adventur. Tentokrát ovšem z docela jiného soudku. Pamatujete se na Night of The Testicle? V případě, že jste na moje doporučení hru skutečně zkusili, je více než pravděpodobné, že vám někde vzadu v paměti uvízla. Přece jenom, tolik kanálového humoru necítíte na vlastní nozdry každý den. 11-11-11 si s velkou pravděpodobností také zapamatujete. Ne tak kvůli humoru, něco takového hra vůbec neobsahuje, ale díky zvláštnímu druhu atmosféry.

Jedné krásné noci je hlavní hrdina James probuzen podivným hlukem vycházejícím ze vzdálených ulic jeho města a zjišťuje, že téměř všichni obyvatelé, až na velmi ojedinělé výjimky, jsou fuč. Vzhledem k tomu, že zvláštní otřesy a hluk připomínající výbuchy pokračují, rozhoduje se, že nepůjde rovnou zpět do postele, ale vydá se dolů do ulic zjistit situaci. Prozkoumává tedy jednotlivé liduprázdné bulváry, nejprve sám, posléze se svou přítelkyní a zjišťuje, co se vlastně stalo.

Jak jsem již řekl dříve, co se týká hratelnosti, ta není nijak zvlášť inovativní. Je sice pravda, že hra se ovládá přes klasické povely, které střídáte pomocí pravého tlačítka myši, ale v praxi bylo celkem jedno, jestli jsem na tmavou ulici klikl pomocí příkazu „Jdi“, anebo „Použij“. Tato skutečnost mi přišla celkem sympatická, stejně jako ukládání hry automaticky téměř na každé obrazovce. Zajímavý je také element přepnutí mezi hlavním hrdinou a jeho přítelkyní, kdy občas ovládáte onoho, jindy zase ji.

To, čím mě hra přesvědčila, že má právo na existenci mezi daleko lepšími hrami tohoto typu, je atmosféra. Liduprázdné město je skutečně stísňující a pokud se podíváte lépe na okolní obrázky, jsem si jistý, že malý kousek kovově šedivé nálady hry na vás také přejde. Možná je to jenom moje představa, ale některé stavby mi připomněly kultovního Blade Runnera. Třebaže graficky by si hra zasloužila mnohem více péče a třebaže pohyby postav vypadají neskutečně uměle, nevyumělkovaný technický stav hry samotné atmosféře přidává. Stejně jako silná hudba, která hře hraje do skoku. Především díky tomu je 11-11-11 hra, která si zaslouží, aby si ji někdo pamatoval.