Sugar Cube - nic není, jak se zdá být

Vítěz čínské přehlídky IGF, ve kterém je všechno tak trochu jinak.

Sugar Cube

Sugar Cube

Pokud sleduje trend v oblasti konferencí a výstav, asi vás nepřekvapí, že i populární Independent Game Festival (nejslavnější přehlídka nezávislých her) má mimo svou oficiální část v USA i regionální čínskou variantu. Dnes si představíme hru, která se v rámci této regionální přehlídky umístila na prvním místě. Již pohled na obrázky a tematiku nám dává tušit, že se zde projevila odlišnost východních vývojářů a že na západní polokouli by dost možná ani nevyhrála.

Sugar Cube

Sugar Cube vypráví příběh kostky cukru, která udělá maximum, jen aby neskončila jako ingredience v sušence nebo sladidlo do kávy. O tom, zda se jí podaří vyhnout se všem nástrahám, rozhodujete samozřejmě vy. A v prvé řadě se budete muset obrněn notnou dávkou trpělivosti. Pokud si myslíte, že ji projdete na jeden zátah, tak vás můžu ujistit, že se vám to podaří asi se stejnou pravděpodobností, že vyhrajete ve sportce (a že vám výhru někdo vyplatí). Prakticky s každým krokem vstupujete do neznáma a nevíte, zda jeden úkrok vpravo neznamená propad do hlubin, nejsou zde zraňující ostny nebo zde nečíhá nějaká potvora.

Sugar Cube

Princip hry je totiž založen na tom, že celá herní plocha má dvě vrstvy a je rozdělena mřížkou na čtverečky. Jakmile se jí postava dotkne, pozadí se přemění a aktivně začne fungovat s ostatními částmi. Najednou se tak začnete propadat nebo na vás něco zaútočí. Nebo se naopak objeví spásná plošinka či záchranný žebřík. Jinak je Sugar Cube klasickou 2D hopsačkou, ve které se musíte dostat do koncového teleportu. Až na to, že díky výše popsanému systému nemáte zpočátku tušení, kudy vede cesta a kde se nachází bezpečné plošinky. Autoři naštěstí hru navrhli tak, že se většina dalších částí dá odhalit v průběhu skoku. Jinak by byla až příliš obtížná. Takto stačí být pozorný a rychle zareagovat.

Zaslouží si Sugar Cube svoje vítězství? Z mého pohledu určitě. Arkády s propadajícími se plošinkami už tady sice byli, ale nikdo tento koncept dále nepropracoval. A ačkoliv to tak nemusí na první pohled vypadat, je vlastní grafické zpracování tohoto konceptu velmi složité. Příliš kontrastní změny by vypadaly zmatečně a hra by byla nehratelná. Autoři ale zvolili pastelové barvy a pozadí i popředí jsou k sobě jakoby komplementární. Jedinou výtku bych tak měl k optimalizaci, kdy se mi hra občas sekala (přestože běží v okně), což také dokáže hratelnost spolehlivě zabít.