You Have to Win the Game - tuto hru musíte vyhrát

Skvělá retro hopsačka z dob, kdy neexistovaly monitory, a k překonání překážek bylo občas nutné zničit samotný ovládací hardware.

You Have to Win the Game

You Have to Win the Game

Pod označením retro hra se může schovat celá řada titulů, které se jedním či několika prvky odkazují na doby let osmdesátých. Většinou to souvisí s kostičkovanou grafikou, vyšší obtížností a žánrem arkád. You Have to Win the Game jde však ještě dál a je tak retro, jak jen to je možné. Už samotnou herní plochu třeba obklopuje rám staré televize s oblými rohy. Vítejte v dobách, kdy byl monitor ještě sprosté slovo.

You Have to Win the Game

Hned na úvod je však třeba přiznat, že v jedné věci si hra retro nálepku nezaslouží. Nestojí totiž za ní příběh, hlavní hrdina je anonymní postavička a také prostředí se nenechalo inspirovat nějakým místem, komiksem či jiným tématem. Ačkoliv to může znít jako banalita, jen těžko bychom dnes s tímto přístupem měli plyšáky s ježkem Sonicem či instalatérem Mariem, protože tehdy to všechno byla podobná hromada kostiček a právě příběh či postavy měly na úspěchu nemalý podíl. Z You Have to Win the Game nový hrdina nevzejde a navždy zůstane jen narůžovělou retro hopsačkou.

Jak již název napovídá, vaším úkolem je vyhrát tuto hru. Znamená to projít všechny lokace a dostat se na konec. Zde nacházíme první prvek, jenž ze současných her prakticky vymizel. V dolním rohu najdeme procentuální ukazatel, který zobrazuje, jak daleko jsme se vlastně už dostali. Zároveň je to důkaz velmi chytře navrženého komorového designu levelů, jemuž se nechce zpočátku příliš věřit. Přesto, že se neustále někam šplhá, slézá, skáče a přechází, tvoří sousedící obrazovky uzavřený systém, v němž neustále pokračujete vpřed. Záchytnými body jsou zde potom jakési zvonečky.

You Have to Win the Game

Samotné prostředí je poměrně chudé na počet prvků. Nechybí žebříky, jezdící plošiny a bodce. Ale i z tohoto mála se podařilo sestavit pekelně obtížné úseky. Některé obrazovky vypadají naprosto nepřekonatelně a dají se zdolat třeba na stodvaapadesátý pokus. Naštěstí zde není omezení počtem životů, takže se vždy postava narodí u nejbližšího zvonku. Autoři sice navrhují použít při ovládání gamepad. To je sice pohodlnější, ale právě u obtížných úseků je někdy nezbytné sáhnout po klávesnici.

You Have to Win the Game má opravdu povedené vizuální zpracování. Her s grafikou založenou na hromádkách pixelů je celá řada, ale tentokrát se podařilo skvěle vystihnout odlišnosti hraní na monitoru a televizní obrazovce. Plocha je prohnutá a vypouklá, pixely tím zdeformované a odlišně vypadající v různých částech obrazovky. To vš za pomoci zhruba pěti odlišných barev. I přes vyšší obtížnost by po ní měli sáhnout nejen příznivci retro arkád, ale všichni, kdo chtějí nasát atmosféru starých automatovek.