Louder Than Thunder je nejpodivnější metafora, jakou jste kdy viděli

Tato hra se snaží cosi důležitého sdělit, ale co to je, to už musíte nějak zjistit sami. Třeba tak, že se vydáte prozkoumávat zdejší černobílý ostrov.

Některé hry si nekladou velké cíle a jen se dobře hrají. Existují ovšem i takové (a občas je to k jejich cti), které se snaží hráčům sdělit nějaké důležité poselství, nebo je alespoň přinutit podívat se na problém z druhého pohledu. Louder Than Thunder je hra o násilí páchaném nejen na dětech, ale budete potřebovat hodně vůle, abyste její poselství alespoň trošku poodhalili. Je to totiž hra dost divná.

Na počátku si vyberete a nakonfigurujete vzhled svého hrdiny. Je to přinejmenším zvláštní, protože to na samotnou hru nijak nepůsobí. Nejspíš autorům šlo o to, abyste se dokázali do svého avatara co nejlépe vžít. Ale je to dost komplikované vzhledem k tomu, že při všech možnostech hrdina vypadá jako podivná manga postavička s děsivou nelidskou vizáží.

Vaším úkolem, který je vám sdělen prostřednictvím bohyně milosti, je posbírat deset „ohňů“, čímž budete vy a ostatní očištěni od zla a násilí, které na vás bylo spácháno. Nacházíte se na zvláštním černobílém ostrově plném ruin, nepozemských rostlin a osad, přičemž u sebe máte jen meč. Tím můžete likvidovat nepřátele, ale útok je tak pomalý, že je mnohdy lepší utéct do bezpečí.

Louder Than Thunder se tváří jako akční hra na hrdiny, ale trochu klame tělem. Občas vám nějaká postava řekne něco o nějakém úkolu a sem tam nějaký předmět také seberete, ale hlavní náplní hry je prozkoumávání zdejšího světa. Ten je klidný a statický a občas i trochu děsivý, především díky zvukům a atmosféře. Sám nevím, jak jej nejlépe popsat. Snad jen, že nálada hry je opravdu unikátní.

Hra vlastně neobsahuje konkrétní herní náplň. Můžete bloumat po ostrově, sbírat byliny, promlouvat s postavami, ale nezbavíte se pocitu, že zde chybí nějaký cíl, který by vás někam táhl. Úkoly jako takové neexistují (přinejmenším se nikam nezapisují), na posbírané věci nemáte inventář a tak se dostavuje pocit prázdnoty.

Vtipné je, že všechny postavy můžete zcela beztrestně popravit, přičemž zemřou v bolestech rukou toho, kdo má podle hry bolest odstranit. Ale třeba je to nějaký záměr autorů. Louder Than Thunder je metafora, které příliš nerozumím. Má originální atmosféru a poměrně příjemný styl grafiky, ale chybí jí hratelný vnitřek.

Verzi pro Mac můžete stahovat zde.