A Game with a Kitty – Lion hearth říznutý Metroidem

Recenzování skutečně kvalitní freewareovky je pro mne událostí naprosto ojedinělou, o to však mocnější potěšení přinášející. Nestává se totiž příliš často aby kalné vody herní scény vyplavily takový poklad, jakým je dnešní plošinovka A Game with a Kitty.

Preciznost a profesionální game design. Těchto přídomků, bych dozajista užil, žádal-li by mne někdo o stručné shrnutí mých dojmů z kýženého titulu. Při postupu hrou mě v jednom kuse jímal úžas a já si stále dokola pokládal otázku: ,,Je možné, aby někdo svou první hru prostě takto vyšvih’?” Nejspíš ano.

V roli poněkud „pomalejšího“ kocoura jste po jednomyslném usnesení rady města vysláni prozkoumat Věž, jež se záhadně objevila na jihu ostrova. Tato lehce samoúčelná zápletka vás bez okolků vrhá do reje plného skákání a paralyzování nepřátel, jenž ovšem nabízí mnohem více vybití, než jsem v předchozí větě zmínil.
Už tak primitivní prvek, jakým je zakomponování peněz padajících z nepřátel, či se jen tak povalujících po lokacích, hra nabyla jakéhosi pseudo-RPG rozměru a nebývale akcelerovala svou zábavnost. Autor totiž nezůstal u fádního navýšení skóre, za kýžená platidla můžete, či spíše musíte, vašeho mourka naučit novým triků, jako plachtění na čepici, lezení po zdech, či proražení stěn, jež vám umožní další postup světem.. Fakt, že mezi jednotlivými levely není problém volně přecházet, pak vyloženě vybízí po dobývání míst, která jste s předchozími dovednostmi zdolat nezvládli. Interakce prostředí se rovněž nemá za co stydět. Plošiny se v téhle hře pohybují všemi možnými směry, jen abyste na nich náhodou nezůstali dlouho naživu. Ochuzeni nezůstanete ani o plavání, urychlovače, obligátní lávu, trampolíny, či prodírání se vichřicemi a přitom celek nepůsobí ani náznakem přeplácaně.

Ukázkou perfektně zvládnutého game designu je i křivka obtížnosti. Byť se mi poslední levely zdály přeci jen trochu moc hardcore, musím uznat, že sled a koncepce jednotlivých úrovní dělají maximum proto abyste si ovládání perfektně osvojili. Upřímné díky rovněž provolávám za přítomnost savepointů, kterými se sice, co do počtu, moc nehýřilo, ale přesto akutně nechyběly. 

Nezmínit v závěru audiovizuální zpracování by byl hřích. Grafika je jedním slovem strhující. Působí roztomile, nikoliv však naivně či dětsky, a svým pojetím je přístupná snad všem věkovým skupinám. Kupodivu ji nikterak neublížuje ani mimořádně nízké rozlišení, kvůli kterému je hraní v módu fullscreen téměř nutností.
Pozadu nestojí ani hudební doprovod, jež sice pochází z hudebního archivu VGmusic, ale to mu na kvalitě a trefnosti nic neubírá, spíš naopak. Na zvukových efektech se šetřilo, ale z mého hlediska je to jedině dobře, alespoň neruší.

A celkové shrnutí? Uvědomuji si, že to, co jsem napsal vypadá více jako oslavná óda, než-li recenze, přesto se nedokážu ubránit pocitu, že A Game with a Kitty nelze nic vytknout. Každým coulem dokazuje, že i za pomoci notoricky známých postupů, lze vytvořit nepopiratelně kvalitní titul, mající co říct. A tím rozhodně nechci naznačit, že by hra nepřinášela zhola nic nového. Její síla tkví ovšem především ve správném kombinování toho nejlepšího z žánru. 
Revoluci ano, ovšem ne za každou cenu.