A House in California – poetika v osmibitové grafice

Jak se zabavit, když je venku už tma a nuda? Sbírejte světlušky, lákejte ptáky a hoňte motýly...Dělat toto ve skutečnosti, tak vás odvezou do blázince.

house_01

"Babičko, venku je velká tma, mám strach!“

"Tak běž pochytat pár světlušek, aby nám osvítily cesty.“

Ano, až takto poeticky začíná A House In California a jako nemnoho her před ní ukazuje, že krása se dá vyjádřit i pouhými slovy a velmi jednoduchými obrazy na jinak stroze zpracovaném a graficky nevýrazném pozadí. AHIC je klasickou klikací záležitostí, ale poněkud jinak pojatou, než je v rámci "point&click“ adventur zvykem. Náš pixelovitý hrdina, při honbě za blikajícími světluškami a dalšími prapodivnými tvory projde sice velmi krátkou, ale zato poetikou naplněnou cestou.

Jak již bylo řečeno, dnes recenzované dílko je v lecčem skutečně odlišné od jiných dobrodružství a to hned v několika bodech. Tím nejzajímavějším je prvkem je zde použité přepínání akcí tlačítka myši. To je jiné, než na jaké jsme uvyklí už z mnoha staromilských adventur. Je přítomno i zde, ale místo standardních příkazů jako "Seber“, "Prohlédni“ nebo "Použij“ se v AHIC dočkáme mnohem zajímavějších variací, jako je například příkaz "Remember“ tedy "Vzpomeň" Či "Vzpomínej“. Právě díky "Vzpomínání“ se náš hrdina pohybuje mezi jednotlivými lokacemi, nebo chcete-li obrazovkami. Při "Vzpomenutí si na Měsíc“, který se vyskytuje v první lokaci, se hrdina jednoduše přesune... no, přímo na Měsíc.

Bohužel, jak je patrné z okolních obrázků, graficky je na tom AHIC sice poměrně stylově, ale onen Měsíc a jiné lokace ve zdejším podání neoplývají mnoha lákadly a skutečně vypadají doslova jako teletext, možná v ještě méně barvách. Ačkoliv jsem si jist, že grafické zpracování není způsobeno neschopností nebo leností autorů, ale jejich rozhodnutím, že přesně takto má jejich hra vypadat, je to právě grafika, která způsobí, že mnoho potencionálních hráčů se při pohledu na obrázky rozhodne hru zatratit. Je to částečně škoda, protože i když AHIC dostává pouze průměrné hodnocení, není to tím, že by byla špatná, ale protože je pouze nevýrazná. Co ji drží tak tak na hladině, aby se úplně neutopila je ona poetika příběhu. Připomíná trošku nesmělosti a nezkaženosti Malého Prince a zvláštnosti a obdivuhodnosti Gulliverových cest. Kdybych A House In California četl místo toho, že bych ho hrál, měl bych z něj hřejivý pocit radosti. Takto si odnáší jen a pouze onu průměrnou známku. Stejně jako příběhy již zmíněného Malého Prince, nebo zaprášená poetika Hrabalových děl, není ani tento Dům v Kalifornii pro každého.