A-Yopulus II: The next Moon - intergalaktická čistička

Z horké Itálie až na měsíce a planety v nejodlehlejších částech vesmíru vás zavede dnešní 3D akce. Naskočte do UFO a rozdejte si to s nepřátelskými emzáky!

Italové nepatří k nejznámějším autorům freewarovek – tedy abych byl úplně přesný, nenapadá mě ani jedna italská hra. Dnešní A-Yopulus II: The next Moon však naznačuje, že tomu tak není. Pokud čekáte nějakou tématiku pláží, slunce, Benátek, jste vedle. Jak je vidět již z názvu, zavede nás do vesmíru, konkrétně na různé fiktivní planety a měsíce. Ty jsou obydleny neznámými civilizacemi podobného vzhledu – oranžové, červené a jinak barevné lodě, které připomínají spíše sraženou ovocnou limonádu, než nebezpečné objekty. Přesto vás však dokáží ohrozit střelbou nebo narážením. Vy zde nejste vyjímečně v roli pozemšťana, ale bezbranného holohlavého mimozemšťana v UFO. Hru bych sice mohl vznešeně zařadit do žánru arkádových stříleček, ale ve skutečnosti jde jen o obyčejnou střílečku, tedy spíše klikací záležitost. Nepřátelské lodě sice občas zneškodníte, ale jejich destrukce není nějak zvlášť viditelná, výbuch zaznamenáte jen občas, takže nejste s to rozhodnout, zda došlo ke zničení, či jen protivník vzal nohy na ramena, odplul a uhnul vám z cesty. 

A-Yopulus II: The next Moon je trojrozměrný. Bohužel v něm najdeme základní nedostatky a při pohybu je na pozadí vidět omezenost prostoru krychlí. Když potom vidíte měsíc v rohu, přinejmenším vás to zarazí. Terén je hezky modelovaný a pohybujete se těsně nad ním. Při pohybu jej UFO těsně kopíruje. Zmateným nedodělkem je přechod přes okraje herní plochy, kdy se skokově objevujete na jiné lokaci. Simulace krajiny je asi nejpovedenější částí hry. Bohužel jinak je grafika velmi kontroverzní. Bylo použito přespříliš barev a textur, takže vše připomíná halucinogenní stav. Pro postup do dalšího kola je třeba splnit minimální počet zneškodněných lodí. Hraní se tak omezuje na poletování po planetě a ostřelování nepřátel (většinou bez obav o nějakou vaši újmu nebo synchronizovaný protiútok). 

Po splnění postupových kritérií se na určitém místě otevře hvězdná brána, která je teleportem do dalšího levelu. Zde vás čeká to samé, změny dozná jenom divoká barevná kombinace povrchu. Po chvíli se tak dostaví nebetyčná nuda. Během hraní sice můžete útočit nebo používat štít, ale jeho služeb jsem vůbec nebyl nucen využít. Pokud čekáte, co bude dál, musím konstatovat: NIC. Žádné bonusy, plnění úkolů atd. Hra je tedy spíš technologickým demem, než plnohodnotným projektem. Situaci nezachrání ani na poslech líbivá hudba, která je remixem známých songů. A-Yopulus II: The next Moon je tak jen průměrný vesmírnou akční létačkou.

PS: Omlouváme se, ale hra se zuby nehty bránila vytípání standardních screenshotů.