Někdy před pěti lety, v době počínající slávy serveru Plné hry, by se jeho tehdejší redaktoři nad titulem kvalit Aftermath asi hodně podivili. Střílečka z vlastního pohledu, jež se kvalitou technického zpracování vyrovná druhému Quakovi a nabízí i příběhovou kampaň, byla by dozajista považována za zjevení sorty nepochopitelných. Nynější situace na poli volně šířitelných akcí je poněkud optimističtější, ačkoliv stále FPS nepatří mezi nejčastěji vídané žánry (jejich vývoj přece jen JE dosti obtížný), mnoho velmi dobrých už jich světlo světa spatřilo.
Aftermath nabízí jednak zábavu singleplayerovou (o kampani již byla řeč v perexu i v úvodním odstavci), jednak multiplayer, a to po lokální síti či po internetu. Nutno dodat, že se jedná rozhodně o zajímavější variantu, protože jakkoliv může být hra v jednom zábavná, pět úrovní vydrží na několik nejvýše desítek minut a hrát hru na vyšší obtížnost je sotva motivací pro jejich opětovné procházení.
Nyní tedy o již několikrát zmiňovaném ději. Není příliš složitý a mohl by být servírován rozhodně důstojnější formou, než krátkými textovými glosami na začátku jednotlivých levelů. Každopádně hlavní hrdina se v něm dočká nepříjemného překvapení, bude bojovat proti mutantům a nevídaným zrůdám, jež zaplavily svět po pádu atomové bomby, aby zachránil své blízké, potažmo svět. Závěrečné střetnutí v katakombách je pořádně drsné, nejtěžší pozici však hráči mají rozhodně v levelu zvaném Přepadení. Takřka čtyři desítky nabušených záporňáků se na malém prostoru hrnou proti nebohému vojákovi vyzbrojenému pouhou brokovnicí. Zkrátka síla.
I další úrovně často mají dobrý nápad a jejich hratelnost je variabilní. Tu se jedná o tiché procházení úzkými a temnými chodbami, tu o divokou řežbu v otevřeném prostoru proti obrovské přesile. Hra nesklouzne vyloženě do Thiefovského stealth módu, rozhodně se ale neodehrává jen v Serious-Samovském stylu.
Vizuální stránka je nadprůměrná. Modely nepřátel jsou perfektní, velice dobře vymodelované i naanimované, horší už je to s prostředím. Textury jsou vcelku hezké, ale až příliš se opakují a úrovně často působí příliš kvádrovitě a prázdně. Je jasné, že je velice těžké to ve freewarovce zaonačit nějak, aby to tak nevypadalo, ale kupříkladu chystaná Řež od Albisoftu se s tímto problémem vypořádává ještě o třídu lépe.
Proti hudbě už žádné výraznější výhrady mít nelze, stejně tak lze kvitovat s povděkem bezproblémový chod hry. Hráči se nedočkají žádných bugů, špatných kolizí, problémů s průhledností a jiných pro 3D hry typických neduhů.
Zkrátka a dobře, přestože existují i lepší volně šířitelné FPS, Aftermath se ke špičce svého žánru dozajista řadí a kdo se rozhodne stáhnout ho a vyzkoušet, neprohloupí.
