Air Fear - ve stavu beztíže

Pokud se vás při hraní 3D her zmocňuje závrať, pak Air Fear ani nezkoušejte. Kromě nevolnosti totiž můžete ještě i ztratit orientaci, a to není vítaná kombinace. Na vině jsou autoři hry, kteří nám dali neomezenou volnost pohybu.

Jistě je mezi vámi mnoho těch, kteří si ještě dnes rádi zavzpomínáte na stařičký Descent. V době, kdy se tato hra objevila v regálech obchodů, šlo vskutku o revoluční projekt, který tehdejším doomařům ukázal kouzlo skutečné volnosti v plně trojrozměrném prostředí. Tuto dnes již klasickou hru zde samozřejmě nevzpomínám náhodou. Chtěl bych totiž vyvolat ve vás podobný záchvěv nostalgie, jaký se vás pravděpodobně zmocní po spuštění hry Air Fear.

Tím, co oba herní projekty spojuje, je samozřejmě volnost pohybu, která je hráčům dána. Oproti jiným hrám, v Air Fear neexistuje žádné „dole“ nebo „nahoře“. Vše je relativní vůči vaší aktuální pozici v herním prostředí, kterým můžete volně proplouvat. Tím ovšem podobnost s Descentem v podstatě končí. Jistým zklamáním bude asi fakt, že Air Fear je čistě multiplayerovou pařbou, a tudíž budete potřebovat někoho, kdo s vámi bude ochoten hrát, přes síť nebo internet. Pakliže někoho takového máte, můžete se směle vrhnout do hry.

Kromě zmiňované volnosti pohybu nás už žádné další překvapení nečeká, což se týká i samotného principu hry. Cílem je prostá eliminace soupeřů, i když tak jednoduché to zase není. Veškeré potyčky se budou odehrávat v jediné aréně, sestávající z několika místností, porůznu pospojovaných úzkými a klikatými chodbami. Nutno přitom vzít na vědomí, že při jakémkoliv kontaktu se stěnou se vaše plavidlo, za doprovodu efektní exploze, promění v hromadu trosek. Vznášedlo přitom nikdy nelze úplně zastavit. Tisknutím jedné z ovládacích kláves lze rychlost pouze přidávat. Po jejím puštění se pak pohyb plynule zpomalí až k výchozí hodnotě, při které již lze plavidlo pohodlně uřídit i ve spojovacích chodbách.

Dalším problémem může být ostatní hráče vůbec nalézt. Pokud k vám nejsou dost blízko, zdají se jejich lodě hodně malé a lze je tak snadno přehlédnout. K samotné eliminaci nepřítele pak můžete použít pouze jedinou zbraň, kterou je plazmový kanón, chrlící středně rychlé projektily. Klidně můžete i pozapomenout pustit prst ze spouště, neboť energetická zásoba vaší lodi je zjevně nevyčerpatelná.

Jednoznačně kladným atributem hry je její grafika, která pro zobrazování využívá hardwarovou akceleraci skrze DirectX 8.1 a podporuje i funkce T&L. Setkáme se tak třeba s částicovými efekty při explozích nebo se stopami na stěnách způsobených střelbou. Podobně je na tom i prostorové ozvučení hry. Po mapě jsou různě rozmístěny zdroje ambientních ruchů, které lze později využít i jako prostředek pro získání orientace (ačkoliv vizuální kontrola je přeci jen spolehlivější). Kvalitní jsou i zvukové efekty a hudba v launcheru.

Po stránce obsahové působí Air Fear, v kontrastu s audiovizuálním zpracováním, poněkud chudě. K dispozici je pouze jediná aréna, jediná loď, jediná zbraň. Je to trochu škoda, protože hra má jinak velký potenciál. Pokud ale tento nedostatek přenesete přes srdce, jistě se u hry dobře pobavíte.