Airbreak - škola moderní hudby
Zda je Adventure Game Studio nejlepším nástrojem pro snadnou tvorbu point'n'click adventur, to je otázka, na jejíž zodpovězení by bylo potřeba delšího prostoru a kdo ví, zda by se to vůbec objektivně mohlo podařit. Že je ovšem nástrojem se zdaleka nejširší vývojářskou komunitou, to je bez nejmenších pochybností. Her, jež se nacházejí v oficiální databázi na stránkách Chrise Jonese, jeho autora, je již několik stovek, a každým měsícem jich několik přibude. Mnoho jich pak určitě vzniká lokálně v neanglofonních zemích a do těchto seznamů se vůbec nedostane. Jen v takto široké základně designerů a grafiků je možné pořádat řadu soutěžních aktivit, mezi nimiž vyčnívá zejména MAGS Competition - každý měsíc konaná soutěž o nejlepší hru na téma zadané posledním vítězem. Do kategorie miniher, jež vznikly v rámci MAGS, patří i dnes recenzovaný Airbreak.
Jakkoliv se MAGS hrám obyčejně dá připsat výrazná krátkost, jednoduchost a nezáživnost vedená snahou naplnit dané podmínky (mezi ně může patřit ledacos: postavy, předměty, lokace, či třeba části dialogu), Airbreak rozhodně mezi tuctové soutěžní kousky nezapadá. Účastnil se dubnového kola v tomto roce, přičemž jeho podmínky autory omezovaly do oblasti funkové hudby. Jedna z hlavních postav musela být hudebníkem, přičemž antagonista měl disponovat výstřední fóbií. Dále pak byl dán seznam deseti předmětů, z nichž dva se musely bezpodmínečně ve hře objevit. Airbreak představuje jako hlavního hrdinu začínajícího kytaristu Syda, jenž se pokouší prosadit do velké hudby a stát se spolupracovníkem známého kapelníka. Aby mohl získat své místo na výsluní, musí ovšem nejprve zlepšit své teoretické i praktické dovednosti - a právě to je hlavní náplní celé hry.
Syd přichází do budovy, kde se koná konkurs na nového kytaristu, ale k vlastní škodě zjišťuje, že ještě nemá na to, aby se jím z fleku stal. Navštěvuje proto nejprve krásnou pianistku Sandy, jež ho nemilosrdně mučí hodinami hudební teorie, intervaly a rytmem, načež se přesouvá k Jeffovi, jenž mu dává praktické lekce ohledně funkového drnkání do strun. Airbreak se díky tomu stává netradiční hrou z hlediska akcí, jež musí hráč podnikat. Logické hádanky s předměty jsou zatlačeny do pozadí a spíše jen doplňují obtížnou teorii. Odhadování intervalů není pro nehudebníky žádná legrace, je to ale velmi originální inovace a příjemně mění zažitý styl. Celková délka hry je malá, což u MAGS není žádné překvapení, dohrání zabere spíše minuty než hodiny, ale na druhou stranu nejde ani o otázku dvou tří akcí. Ovládání je bezproblémové prostřednictvím klasického měnícího se kurzoru, jak ho představila na začátku 90. let minulého století Sierra ve svých VGA konverzích.
Velkým trumfem Airbreaku je grafické provedení. Hra využívá na adventury nečekaně vysokého rozlišení 800x600, přitom ale ne bezúčelně. V něm se dobře vyjímají renderovaná 3D pozadí lokací i kvalitně animované postavy. Na vizuální stránku Airbreaku je radost pohledět, jediné, co tak trochu kalí radost, je pak celkově pomalé přehrávání všech animací. To způsobuje, že i průchody obrazovkami jsou výrazně lenivější, než by si většina hráčů přála, a může snadno nastoupit nuda. Zvukovou stránku zajišťují velice dobře samply ze známých skladeb i improvizace, kvalitně zpracována je i již zmiňovaná výuka intervalů. Pozitivní zprávou na závěr pak může být, že se autor v readme doznává, že se jedná o jeho vůbec první pokus o počítačovou hru. Vzhledem k tomu, jak se mu i v omezeném časovém limitu vydařil, se dá od jeho následujících titulů očekávat opravdu hodně.
Hodnocení hry
Naše hodnocení
Hodnocení čtenářů
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 20 čtenářů
The Last of Humans představuje: Nejhlasitější zombie v historii
Nemrtví v této akci jsou asi tak rychlí, jako zabržděný parní válec. Ale to této „hororové“ hře...
Smrt v REZ PLS není pro dvě kouzelnická nemehla překážkou
V této velice pěkné, ale technicky nedokonalé plošinovce vám nepomůže ukládání pozice, ale síla...
Crypt Worlds jsou ukázkou designérského génia a šílenství
Dohrání málokteré hry ve vás zanechá takovou duševní a mentální prázdnotu. A málokterá hra je tak...
King‘s Comfort, aneb, co dělá Norman Bates během dlouhých nocí
Zdánlivě liduprázdný motel je skvělé dějiště tradiční „vyvražďovačky“. Tohohle maniaka není tak...