Andersens Maedchen mit den Schwefelhoelzern - bojíte se tmy?

Které dítě by se nebálo v noci samo venku ... Naše dívenka ale do tmou zahalených ulic musí pro chutnou pochoutku a tak si s sebou bere pořádnou krabici zápalek, které ji budou osvětlovat cestu. Pomůže jí to?

Myslím že snad žádnému dítěti, stejně jako celé řadě dospěláků a dívek zvlášť není zrovna příjemné procházet se po venkovních ulicích v době, kdy již na město upadne tma a úzké chodníky osvětlují jen mdlé lampy. Není se tedy co divit hrdince této hry, která se bojí v nemenší míře. Poměrně nešikovně zvolený název Andersens Maedchen mit den Schwefelhoelzern je německé dílko poměrně slušné kvality.

Na pozici hlavní hrdinky se ocitá malá blonďatá dívčina, jejíž pouť začíná v poměrně hostinně vypadající místnosti, kde se ovšem dlouhou dobu nezdrží. Musí totiž v nočních hodinách opustit domov a to ve společnosti pouze ne zrovna kvalitně osvětlující sirky. Sirky pak mají ještě jednu podstatnou nevýhodu oproti třeba podstatně vhodnějším svíčkám – velice rychle dohoří. A tak bude dívka každou chvíli zapalovat další a další a vzhledem k tomu, že má do začátku přiděleny jen dvě další, ocitla by se během malé chvíle v naprosté tmě.

A právě zde přichází ke slovu sbírání předmětů, což je vaším jediným úkolem v rámci celé této hříčky. Místa, na nichž leží něco použitelného jsou označena dosti výrazným kruhem, což vám ulehčuje hledání. Zpravidla ale můžete narazit jen na dva typy podobně označených předmětů. Jednak to jsou sirky, zabalené v krabičce a pak především různé pochutiny patřící na sváteční stůl. Sirky tedy sbíráte proto, aby vám světlo nikdy nezhaslo (v takovém případě hra končí) a pochutiny proto, abyste zaplnili všechna místa v levém panelu. Ve chvíli, kdy se vám to podaří, můžete jednoduše vyrazit na místo, které je označeno blikajícím symbolem na radaru. Zde na vás již čeká sympatická babička a hostina může začít!

Po celou dobu hraní se budete na ulicích potýkat s staršími ženami zabalenými do černých dlouhých šatů, k nimiž se není radno přibližovat v případě, že nechcete přijít k úhoně. Počet těchto osob je do značné míry určen tím, kterou ze tří obtížnosti si zvolíte – nejlepší volbou pak je asi ta prostřední, neboť na nejjednodušší nebudete mít více-méně problém hru dokončit na jeden zátah.

Grafická stránka hry na první pohled vypadá opravdu zajímavě, ačkoliv po několika minutách ve hře vás nejspíše omrzí přílišná stereotypnost malého městečka, na jehož území vypadají všechny domy až na pár výjimek naprosto stejně. Daleko zábavnější a dlouhotrvalejší mohla být i hratelnost, která vás v současné verzi nejspíše po opravdu krátké chvíli definitivně omrzí. Škoda, nápad a zpracování šlo využít daleko lépe ...