V kreslené Anxiety se deprese zhmotní v monstrum ve vašem domě

Krásně kreslený psychologický horor Anxiety vypráví o životě člověka, který tak dlouho trpí depresemi, až si nepamatuje, proč tomu tak je. Zápletku hodnou pro drama ovšem hra nevyužívá tak, jak by mohla.

Anxiety vypráví příběh o osamoceném muži, jehož deprese a emoční vyčerpání pomalu připravují o poslední zbytky příčetnosti. Velmi hezká kreslená grafika a povedená hudba dávají hře punc jisté výjimečnosti, který ovšem sráží některé chyby a fakt, že příběh je ve svém rozuzlení dost nezajímavý a plochý.

Greg již dlouhou dobu trpí psychickými obtížemi. Osciluje mezi smutkem, záchvaty melancholie a pocitem naprostého osamění a vyhoření. Jenže to vše trvá tak dlouho, že už si vůbec nemůže vzpomenout, co mu tento nezáviděníhodný stav způsobilo. Vaším úkolem je to zjistit. Jenže se zdá, že v tmavém domě Greg není sám, přestože nechal všechny dveře zamčené. Bere do ruky svíčku a jde na prohlídku.

Celkem vzrušující uvedení do děje má krásně namířeno k tomu, aby hra vykouzlila skvělý psychologicko-hororový zážitek. Bohužel, v případě Anxiety zůstává tato možnost nevyužita. Vaším skutečným úkolem je v domě najít šest indicií (zápisky, roztrhané fotky a jiné předměty), které Gregovi dovolí rozpomenout se, co se v jeho životě událo tak strašného. Příběhové vyvrcholení se ovšem nedostavuje a závěr je trochu plytký, podobně jako snaha hry děsit předem nastavenými lekačkami.

Sem tam někdo zaklepe na dveře, uslyšíte dětský smích nebo se zničehonic zapne rozladěná televize. Stejné je to ovšem i se samotnou příšerou. Monstrum, jakási stínová postava se žhnoucíma očima, dokáže vyděsit asi tak stejně jako ona hloupá televize. Jen stojí na místě, kam ji postavili autoři hry, cuká jí hlava nebo na vás ukáže rukou, ale skutečné nebezpečí vůbec nepředstavuje.

Zabije vás jen v momentě, kdy se k ní přiblížíte opravdu až tělem na tělo a navíc asi až po deseti vteřinách, během nichž se obrazovka halí do červených odstínů. Víc než děsivý element tak slouží spíš k tomu, abyste si uvědomili, že máte jít někam jinam.

Anxiety rozhodně není špatná hra, ale je někde ve třetině toho, co by mohla ukázat. To ovšem neplatí o grafickém zpracování, které je opravdu skvělé. Kresba je hodnověrná jak jen může být a kdyby se ve hře nevyskytovaly chyby v pohybu postavy, kdy můžete občas klidně projít zdí, mimo obrazovku nebo vyjít po neexistujících schodech, dalo by se říct, že by byla Anxiety po technické stránce dokonalá. Jenže, všechno co dělá, dělá jen tak napůl, což je v jistém směru synonymum se „špatně“.