Aphelion – okna vesmíru dokořán

Couvám před třemi křižníky a jen tak tak se vejdu mezi planetu a její měsíc. Získávám tak drahocenný náskok abych se otočil kolem plynného obra a vzal protivníky po křídle, ale na poslední chvíli to na okraji sluneční soustavy napálím rovnou do minového pole. Aphelion není fér.

Aphelion poutač

S takovým kvantem přímočarých vesmírných stříleček, které se na nás den co den řítí, vždycky na duši zahřeje, když se objeví trochu originálnější ale stále ještě dostatečně hratelnější shmup. Právě mezi takové se řadí Aphelion, který na naše monitory přilétá z dílen herní univerzity Digipen. V zásadě je Aphelion dalším standardním arena survivolem, ve kterém na omezené ploše čelíte návalům jednou takových a jindy makových oponentů; tentokráte si ale zastřílíte na ploše celé sluneční soustavy.

Na rozdíl od hord emzáků nebo zombies zde tedy bojujete proti několika málo nepřátelským plavidlům, přičemž je pouze na vašich manévrovací schopnostech a kombinování několika mála zbraní, jak dlouho se jim (ne)dovedete bránit. Sluneční soustavy jsou náhodně generované, takže nehrozí namemorování pozic planet, navíc v Aphelionu na vaše střely rovněž působí gravitace.

Kromě základních herních modů, ve kterých se řežete s různými stejně vyzbrojenými plavidly, si také můžete zkusit bránit vesmírnou stanici proti mrakům kamikadze letadel či si vyzkoušet váš střelecký um na střelnici. Zajímavější se Aphelion stává v bojích proti živým lidem. Nicméně jak už to u freeware online her bývá, tyto si naneštěstí vyzkouší pouze zlomek hráčů.

K dispozici je celkem devět typů zbraní, přičemž bohužel se výzbroj omezuje na vcelku konvenční a vzájemně si podobný arzenál. Jednotlivé odstupňované rakety (slabá, silnější, roj silnějších, atomová, atd.) alespoň doplňují méně konvenční věci jako miny či možnost vytvořit na planetě statickou základnu střílející po všem v okolí. Gravitační síly planet také pocítíte spíše výjimečně a na gameplay mají pramalý vliv. V podstatě nutí hráče jenom k tomu, aby po nepříteli pražil z blízkosti – což by kvůli pohybujícím se cílům musel tak jako tak.

Co se negativ týče, grafika rozhodně nevyráží dech a také počet módů by mohl být vyšší. Navíc, při pohledu na to, jak jiné podobné hry (například RPG Transcedence) dovedly z poletování po slunečních soustavách vytěžit silný singleplayer, zamrzí na Aphelionu generičnost hry jednoho hráče.

Byť nejde o revoluční počin, Aphelion potěší trochu odlišným zpracováním kosmických půtek. V konkurenci například Astro Avengeru 2 samozřejmě Aphelion potupně prohrává, nicméně máte-li možnost okusit hru více hráčů, mohlo by jít o zajímavý zářez na vašem herním menu.