Arkanoid3D:NET - klasika ve třetí dimenzi

Již s procesory 286 se daly na PC hrát první variace na téma Bouncer neboli, rozšířeněji, Arkanoid. Ovšem až nyní, s příchodem 3D freeware zpracování dostává hra, při níž se z reproduktorů linou dunivé zvuky, nový rozměr.

Než začneme popisovat dnes recenzovaný Arkanoid 3D, položme si malou otázečku. Může mít něco společného obyčejná automatová arkáda, jejíž klony proudí do našich počítačů již přes deset let a Half Life 2, technologický zázrak dnešní doby? Jestli jste si prohlédli obrázky rozeseté okolo tohoto textu, musí vám být jasné kam mířím. Dnes totiž máme tu možnost zahrát si zřejmě nejdokonaleji graficky (zejména světelné efekty, spíše efekt, se povedly) a fyzicky zpracovanou freeware hru. Sice tu byly nějaké pokusy o skloubení těchto aspektů již dříve, ale zatím žádný (co já pamatuji) nebyl tak podařený. Ale nepředbíhejme (já vím, už jsme to dávno udělal) a pojďme si rozebrat hru kousek po kousku.

První, co vás na hře upoutá, krom profesionální instalace, je široká nabídka voleb, které se nacházejí přehledně seřazené v horní stavové liště. Máte možnost zahrát si jeden z šesti módů, které si na vás vymysleli sami autoři. Želbohu, na první pohled si jsou podobné jako vejce vejci a ani na třetí či pátý se tento stav nelepší. Zkrátka a jednoduše, slovo kampaň je v této hře sprostě zneužito k nálepce na balíku levelů. Těch je ve hře něco kolem pětadvaceti a, téměř se to bojím napsat, dají vám zabrat. Ne snad svojí obtížností, ale spíš důmyslností toho, jak „odstřelit“ kostičky za železnou oponou (doslova).

Navíc autoři se chlubí v titulní obrazovce i možností vytvořit si kampaně vlastní. Nečekejte ovšem zázraky ve formě umísťování jednotlivých bloků a celkového vypiplávání levelu ala SimCity. Jedinou (bohužel) aktivitou, kterou můžete v tomto směru vyvíjet, je určení pořadí jednotlivých úrovní (původně vytvořených), které budete nuceni absolvovat ke zdárnému konci „kampaně“. Pokud by se vám v hlavě vyrojila myšlenka, že je zrovna vaše „puzzle“ neobyčejně kvalitní a obsahuje samé dějové zvraty (čti různá prostředí), není problém jej ihned po zkompilování poslat na domovskou stránku hry, kde si ji mohou stáhnout ostatní zainteresovaní jedinci. Stejně tak i pokud by vás omrzela původní nabídka, je jen otázkou několika kliknutí (v závislosti na rychlosti vašeho připojení) o které přírůstky svůj Arkanoid 3D rozšíříte.

Novinkou, kterou se autoři snažili léta zažitý koncept obohatit, je možnost do určité míry ovládat vítr. Na začátku dostanete plnou čárku energie, kterou využíváte šipkami na klávesnici k tomu, abyste se např. vyhnuli nerozbitelné kostce nebo aby kulička přesně zapadla do vyhloubeného tunelu a na horní části obrazovky napáchala co největší škodu. Čím víc úderů po sobě budete mít, tím rychleji se bude váš ukazatel větrné energie doplňovat. Každopádně, jak to dobře zní, praktické využití je velice minoritní. Nic vás totiž nenutí tuto „vymoženost“ používat. Nejsou tu žádné úrovně vytvořené speciálně pro toto. Doufám jen, že autoři (kteří jsou na svých stránkách velice pilní a neustále něco zlepšují) si vezmou tuto radu k srdci a vytvoří alespoň několik (desítek) takovýchto úrovní.

Neváli se mi na disku špatná hra, to určitě ne. Bohužel, není to zrovna záležitost na nějaké dlouhodobější hraní. Rozhodně se k ní nebudete s úsměvy po roce vracet jako ke klíčové události svého mládí. Svůj účel však plní přesvědčivě, pobavit a neurazit. A tak to má být.