První a zároveň asi nejzásadnější změna spočívá v úrovni samotného vidění herní plochy. Pryč jsou již okoukaná 2D prostředí viděná pohledem z boku, kde svůj dočasný domov, tedy kokpit malé vesmírné lodě vidíte maximálně jako malý flek mezi desítkami dalších. Nyní totiž usednete přímo na místo pilota, který nejen že koriguje samotný směr letu, zároveň má na povel také samotnou střelbu a demolici vesmírných emzáků.
Co se týče barvy a tvaru samotných nepřátel, ty připomínají v podstatě prvopočátky celého hraní, tedy opravdu jedny z prvních Space Invaders, v té sobě však pouze dvoubarevných a v jednoduché rozpixelované 2D grafice. Pouhých několik kyblíků z barvou pak stačilo, aby z jinak neutrálního černobílého světa vytvořili působivou herní oblohu a na ní umístili trojbarevné nepřátele. Zelená, šedá a červená pak nemá pouhý estetický dojem. Každý z této trojice skupin se zpočátku nachází v jiné vrstvě tedy jinak vzdálen od vaší mateřské lodi a tím je odstupňováno také bodové ohodnocení za jejich sestřelení. Vedle nich se po herní obrazovce pohybují také vesmírné talíře, které vždy přiletí, vystřelí a zase odletí. Pokud se vám ho ale podaří zachytit, můžete se těšit na extra body.
Cíl celé mise je pak jednoduchý jako příslovečná facka. Základem úspěchu je nenechat se zasáhnout nepřátelským projektilem, jichž bude postupně přibývat. Do dalšího levelu vás pak katapultuje jedině to, že se vám podaří vystřílet všechny nepřátelské jednotky, naopak konec hry nastane v případě,že vám již z původní výbavy tří životů nezbude ani jeden. Celkově je Astral Mega Invaders každopádně zajímavě vypadající klon stařičkých Space Invaders a všichni, kdo se již cítí znuděni z těch tuctových klonů by jej měli vyzkoušet.