AstroriX - příběhy tisíce a jednoho arkanoidu

Na Plných hrách už jsme recenzovali tolik různých mutací klasického arkanoidu, že snad ani není třeba k nim cokoli dodávat. Čím vás zaujme právě tato - neoriginálním, leč dobře znějícím hudebním doprovodem, zajímavým prostředí a modemisty jistě i svou zanedbatelnou velikostí.

Když jsem AstroriX poprvé spustil a po chvilce bádání nad tím, jakým zákeřným příkazem se z hlavního menu dostanu do samotné hry (možná budete chytřejší než já a přijdete na to hned sami, možná ne, a tak pokud nechcete prolézat zdlouhavý readme soubor, vězte že tím magickým příkazem je klik na pravé tlačítko myšítka), získal i kontrolu nad jeho hlavním hrdinou, modrobílou poblikávající "plackou", dostavilo se velké zklamání. Název hry mě totiž nalákal především představou, že budu kuličkami bojovat proti Galům alias Římanům, jakožto vychytralý Asterix, popř. metat na ně balvany jako mohutný Obelix. A ono nic. Po Asterixovi, Obelixovi, Caesarovi i jiných hrdinných postavičkách známých komixových příběhů jako by se země slehla. Tedy spíš - jako by na ní ani nikdy nebyli.

Ale co, když je freewarovka dobrá a dá se rozumnou dobu i nezávazně hrát, ani absence nějakých tajtrlíků ze severu jí už kvalitativně moc neshodí. O AstroriXu bohužel tato nezpochybnitelná pravda platí jen částečně - dá se o něm sice říct, že hratelností je na vcelku slušné úrovní, nicméně po stránce technického zpracování onen nadprůměr zase hezky rychle stahuje někam pod hodnotu identifikující zašedlý průměr. Ani svým námětem nijak nevyčnívá z řady - klasické odpinkávání kuličky poměrně širokou plochou pálkou, kterou lze posouvat z jedné strany obrazovky na druhou, není principem nijak neznámým, ba ani principem nepříliš často viděným. O jistou inovaci ale přesto AstroriX nenápadně a velmi neprůbojně pokouší.

Kromě klasického odpinkávání kuličky proti dosud nezmizivším zlatým cihličkám totiž musíte kuličku zároveň také šikovně směrovat na různé speciální bonusy, které nelétají zeshora jako v jiných mutacích Arkanoidu, ale světélkují na obrazovce a jistou omezenou dobu čekají, až je správným odpalem lidově řečeno "sejmete". Takovýchto bonusů není mnoho (zvláště těch, které jsou vám k něčemu dobré), nicméně nedá se jim upřít snaha hru alespoň trošku zatraktivnit a ta se, zvláště u tohoto typu hry, rozhodně cení.

Protože AstroriX holduje stejnému principu postupu hráče ve hře jako původní Arkanoid, nečekejte od něj při přechodu do dalšího, složitějšího levelu žádné významnější změny. Většinou má taková změna za následek jen přeskupení nebo přidání zlatých cihliček a to pouze do té míry, aby autoři nemohli být lynčování za to, že všechny levely jsou do puntíku stejné. Faktem na druhou stranu je, že prostředí, na které celou tu dobu koukáte a které se nachází v pozadí celé hry, je vcelku pěkné (a možná i víc než to) a svým tvůrcům tedy rozhodně nedělá žádnou ostudu.

Kamenem úrazu AstroriXu je ale technické zpracování. Pokud jsem na této freewrovce před chvílí chválil vcelku pěkné grafické zpracování, pak co se technického zpracování týče váhám, zda se tvorbou AstroriXu vůbec zabýval někdo jiný než grafik. Po celou dobu hraní vás totiž na každém kroku (odpalu) provází skupinka skutečně otravných bugů, které evidentně souvisí s neschopností programátora vtělit hře schopnost asimilovat se v nestandardních grafických podmínkách. Občas se vám například stane, že z vaší pálky bezdůvodně po jedné chybičce bez možnosti zásahu hned rychle za sebou nenávratně popadá třeba i pět životů, velmi často se vám jistě stane, že se kulička zablokuje někde na spodní části obrazovky neustálým odpinkáváním z jedná strany na druhou pod "mrtvým úhlem" a téměř permanentně vám AstroriX bude pravděpodobně předvádět hru na schovávanou s cihličkami.

Můj závěrečný verdikt je tedy nasnadě - nevadí-li vám u hry značné nedostatky po technické stránce, oceníte-li kvalitní a známé MIDI stopy brnkající v pozadí a jste-li blázny do nejrůznějších mutací Arkanoidu, berte všemi deseti. Nestrpíte-li u hry žádnou, byť sebemenší chybičku, jste pravděpodobně na špatné adrese.