Attac Car - piráti silnic na scéně!

Hráli jste si někdy na krále silnic? Neohroženého hrdinu, který zatáčky bere zásadně smykem, s nikým a ničím se nepáře a pro nějž jsou silniční pravidla jen bezvýznamnou zbytečností? Já po ztělesnění obdobného rebela nikdy příliš netoužil, ale po nějaké době s Attac Car možná změním názor :).

Vzpomeňte si, kdy jste naposledy viděli freewarovku podobnou takovému Carmageddonu? Nebo ještě lépe - Grand Theft Autu, Driveru či jiné s auty související hře. Většina z vás pravděpodobně po chvíli tápání odsekne, že žádnou takovou hru ještě neviděli - a nebudou daleko od pravdy. Kvalitních (resp. vůbec nějakých) automobilových stříleček je ve světě freewaru jako šafránu a s ohledem na jejich záludnou a technicky nesnadnou tvorbu nejspíš v nejbližší době frekvence jejich uvádění nijak zvlášť neporoste. To nás ale v tuto chvíli nemusí trápit - v mezidobí bychom si měli vystačit se zbrusu novou freewarovkou Attac Cars (ačkoli by se mohlo zdát, že v první části názvu sebevědomě ignorujeme písmenko "k", věřte, že v ní není žádná chybka - což je vcelku zajímavé, protože to naznačuje, že autor buďto neuměl anglicky nebo měl opravdu na mysli jen samotné Attac).

S "attackem" toho má ostatně společného víc než dost. Útočit v Attac Caru ovšem musíte samozřejmě jen a pouze na nepřátelská vozidla(o), kterážto se nacházejí uvnitř oblasti vymezené herní "mapou". Chudák oponent si navíc zřejmě omylem nechal ve vozítku GPSko, čímžpádem je vždy na mapě vypodoben velkým a nadmíru viditelným ukazatelem.

To ale není všechno - jakmile se mu totiž daří nakouknout alespoň malinkou částí za okraj obrazovky, využívají vzniklé situace a provokují, seč jim síly stačí.

Mnoho hráčů se bude možná až divit, kolika silami a jakou měrou šikovnosti je opontent vybaven. Částečně je však jeho rychlost, střelba apod. ovlivněna také typem zbraně, který vlastní. Attac Car samotný nabízí čtyři původní a navzájem velmi odlišné vehikly - malé útulné autíčko k ježdění po městě, velký sproťák na úleťácké akce, policejní na klasické pojížďky a chvíle, kdy nemůžete zaparkovat no a poslední - velký náklaďák - je pro ně spíš než plnohodnotným vozidlem příjemným a vtipným zpestřením.

Bojovat navzájem můžete(me) ve třech navzájem oddělených lokacích, což už tak skvělou pestrost hry ještě více znásobuje. "Tratě", neboli části silnic, na nichž můžete dát zelenou svým nejtajnějším řidičským snům, nejsou svým designem nijak světoborné, ale rozhodně neurazí a pokud nepatříte mezi vyložené negativisty, neměly by vám ani vadit.

Přesto byste se do hraní Attac Car neměli dávat, pokud vám závodně-akční freewarovky nic neříkají. Jednak je totiž právě a jen o neustálém ježdění, honění se navzájem a střílení po tom druhém, jednak po technické stránce nepatří mezi naprosté špičky a leckdo by tak nad ní mohl ohrnout nos, což by rozhodně byla škoda. Attac Car totiž (i přes manuál přeložený do japonštiny či jiného podobně zmateného východního jazyka) nevypadá co do hratelnosti nijak odpudivě - musíte však překousnout jeho méně lákavý zevnějšek, což mj. znamená, že se rozhodně nejedná o hru pro široké publikum.

V samotné hře můžete mimochodem krom obligátního "rozdání si to" s počítačovým oponentem také bez účasti jakýchkoli zbraní či nepřátel trénovat, což se hodí zvláště v případě, že se stále bezúspěšně snažíte počítač alespoň projednou porazit. Konstelace významnějších či naopak totálně zanedbatelných atributů nutná k úspěšně ukončené partii v Attac Car je ale věcí natolik složitou, že něco podobného je prací vskutuku Sisyfovskou - s velkou horou snahy a píle je ale jistě možné i tenhle výdobytek světové freeware scény pokořit. Abychom ji také my češi nezvládli, když u nás vznikají prakticky nejlepší "zadarmové" kousky světa. Jen se nejdřív musíme sžít s poměrně netradičním ovládáním, které zahrnuje dvě speciální klávesy pro přidání plynu, jednu pro ubrání, další dvě pro řazení a poslední pro střelbu :). Hodně štěstí a pevné nervy!