Je s podivem, že více freewarových vývojářů nestuduje zaniklé herní žánry a neinspiruje se u nich. Ne tak Jake Elliott, který dal dokupy poetickou Balloon Diaspora. Shlédnuvší se v sérii Myst, která v 90. letech překvapovala dechberoucí grafikou i zapeklitými rébusy, vytvořil její freewarovou variaci. Sice bez rébusů, zato s neméně působivými prostředími.
Nezvykle nepozemská realita, v níž se všechny bytosti navzdory své podobnosti lidem přepravují balóny a těžký průmysl zpracovává vytěžený led (teplé limonády totiž nikomu nechutnají) patří mezi hlavní devízu Balloon Diapory. Jako protagonista, kterému se jeho balón rozbil, musíte putoval po nevelkém okolí hledajíc šestici záplat. Díky bohu vám na počátku pomůže Silas - jediná postava, která v tomto světě nese jméno delší než jediné písmeno. Ambientní dobrodružství může začít.
Ačkoliv cesta po světě zabere sotva půlhodinu a projdete při ní pouze sedmero lokací, nelze ji upřít jistý půvab. Rozverně stylizovaná minimalistická grafika by zasloužila mnohem profesionálnější zpracování, už jen protože se po ní pohybujete v pohledu z první osoby. Namísto klasické chození známého z akčních her jsou ale lokace předrendrované – to znamená, že se sice můžete volně rozhlížet, ale chození jako takové je dopředu dané.
Ona literárnost hry je podtržena haldou dialogů i chybějícími rébusy, znamením série Myst. V rozhovorech se dozvíte řadu aspektů zdejší reality, od zvláštního náhledu na náboženství po pozadí životu Silase, přičemž většinu informací dále v ději využíváte. Byť textů občas bývá poněkud přehršle, a také tempo hry je razantně překotné, jejich obsah ukazuje na fantazii autorů tak bohatou, že by vydala na pořádnou knihu.
Především díky poetickému ladění, podtrženomu poklidnou hudbou Olivera Blankse (taky ho neznám), by si Balloon Diapora při profesionálnějším grafickém zpracování zasloužila i balení do krabic a prodávání za nějakou mrzkou cenu. Přivřete-li ale oko nad vizuálem, dočkáte se krátkého leč působivého dobrodružství v zajímavé zemi nezemi.