Barrier – Jednoaktová romance na pomezí Velké čínské zdi

Když se snoubí zajímavý nápad s pěkným a originálním zpracováním, bývají z toho poměrně zajímavé projekty. Tenhle navíc nepostrádá i krapet ujetého humoru typu Monty Python.

bar_4

Člověk si říká, jak se tak kouká na všechny ty rádoby vtipné adventury, že tento typ her si svým někdy až nuceným humorem často snaží kompenzovat nedostatky. Ošklivou grafiku, mizerné animace, nepěkné rozhovory a nejčastěji hloupý příběh. Mohl bych z hlavy vysypat nejméně pět, deset takových. Kolikrát jsme tu měli zcela tuctovou a nezajímavou (A často skutečně i ošklivou.) hru, která se vyznačovala jen tím, že na hráče za každým slovem chrlila přemíru anekdot, vtipů, přirovnání, náznaků, slovních či gramatických hříček a přesmyček a to jen proto, aby zakryla svou hloupou neutěšenost v ostatních oblastech, které by ji vynesly z průměru možná výše a lépe, než ona profanovaná rádoby humornost. Některé hry se ale tomuto nepěknému trendu vymykají: Jsou chytré, zajímavé a přece i vtipné.

Pravděpodobně první věc, kterou z okolních obrázků poznáte (V případě, že se vám načtou.) je velmi specifické grafické zpracování, které Barrier ukazuje. Druhou věcí, které si asi všimnete je fakt, že všechny zde uvedené obrázky ze hry jsou z jedné jediné lokace ve hře. Nejprve k prvnímu: Pokud jste někdy v minulosti neabsolvovali Daltonův test barvosleposti se záporným výsledkem, jistě vám grafické zpracování hry bude připadat velmi netradiční a zajímavé. Podivné překreslení pixelů na obrazovce a míchání pestré palety barev už od prvního okamžiku evokují myšlenky na ručně, na plátno kreslené pozadí, potažmo i postavičky a alespoň v mém případě působí velmi příjemným a skoro by se chtělo říci až poetickým dojmem.

Ostatně příběh tomu taky z části nahrává. Snaha dvou milenců oddělených Velkou zdí o překonání tohoto symbolu odloučenosti, ale i bezpečí je skoro až anticky tragická. Samozřejmě jen zdánlivě. Když si povíme o tom, že hlavní hrdina Wu ovládá umění kung-fu, což je také jediný způsob, jak dokáže s okolím interagovat, je celá tragédie ta tam. Ostatně je to jeden z aspektů, které jsou na hře originální a zajímavé. Při kliku na předmět jsou vždy čtyři možnosti, jak s předmětem naložit. Pomocí kombinací kopu, takzvané „hlavičky“, šťouchu a výskoku se lze dobrat šťastného konce milenecké dvojice.

Nyní se dostáváme k druhému závěru, který bylo možné vyčíst z okolních obrázků a to, že jsou všechny pořízené z jediné lokace ve hře. Ne, závěrem tohoto tvrzení opravdu není nepopiratelná pravda, že recenzent je veš tak líná, že i v kožichu je takových málo a dále, že se mu nechtělo hrou zaobírat víc, než do první herní lokace. Tentokrát ne. Pravdou je, že hra se sestává pouze z jedné jediné obrazovky. To je ostatně jejím největším záporem. Pokud hru budete zdolávat déle, než pět minut, zasloužíte si jedno z prvních míst na letošním předávání Darwinových cen, až tak je krátká.

Opět je tu to dilema. Hra je zábavná, pěkná a zajímavá, ale to vše na tak krátký okamžik, až je mi to líto. Nicméně, pokud jste ten typ svátečních hráčů, kteří pátrají po originální hře, máte zrovinka chuť na adventuru a velmi krátkou herní dobu považujete za nepopiratelný klad, musím vám Barrier doporučit. Všemi deseti, pokud uprostřed přestávky na kafé v práci hledáte něco, co ozáří jinak nudné a šedé pracovní pondělí.