Beautiful Escape: Dungeoneer – láska mezi kapkami krve

Simulátor vraždícího psychopata ještě nikdy nebyl tak niterně intimní. Jinými slovy, dnešní titul se může hrdě řadit mezi nejlepší freeware tituly celé dekády.

Beautiful Escape: Dungeoneer

S některými soudy nemá cenu otálet. Tak tedy - Beautiful Escape: Dungeoneer je nejlepší příběhově orientovaná nezávislá hra za posledních 18 měsíců, tedy od nedoceněného experimentu Spectre, jenž vyprávělo prostinký leč komplexní „příběh obyčejného člověka“. Promiň, Octotaťko. Je mi líto, Darkfate. Nedá se nic dělat, Lost In The Nightmare. Proti zhusta netradičnímu a emocemi narvanému Beautiful Escape nemáte šanci. Avšak nejenom o story je hráč živ. O to více překvapí, že Beautiful Escape oplývá zhusta originální hratelností a překvapivě také nabušenou audiovizuální stránkou. Tak tedy, je libo okusit simulátor masového vraha?

Beautiful Escape: Dungeoneer

Beautiful Escape: Dungeoneer

Bolest je vykoupení. Bolest je slast. Alespoň dle protagonistů Beautiful Escape. Ústřední dvojice Daily a Verge zabíjejí lidi pro svou vlastní obskurní radost. Jsou narušení a vědí to o sobě. Přesto si nemohou pomoct. Svou hobby dovedli k dokonalosti. Oba jsou ostatně členy organizace Dungeonners, která likviduje lidi už pěkných pár let a jejíž členové si videa z „akcí“ zvráceně hodnotí na internetu. Jenže není všechno zlato, co se třpytí. Zatímco Daily je bezcitná leč líbezná mrcha, Verge je depresemi zmáhaný ubožák. Loser, bezhlavě zamilovaný do Verge, deklamující svou lásku prakticky při každém potkání.

Právě jeho budete jako hráč ovládat. Hratelnost Beautiful Escape je postavená na hledání a vybírání budoucích obětí, jejich nevinném přemlouvání a hledání slabých míst. A až je ve Vergově roli budete mít pevně přikované ve sklepě, hra se přesouvá do netradiční roviny plánování jejich co nebrutálnější smrti. Dungeoneers totiž nezabíjejí lidi jen tak z rychlíku. Utrpení je to, co se počítá. Žádné mučení na lehátku. Své oběti vypustíte do vámi připraveného sklepení plného rafinovaných pastí. Čím déle oddálíte jejich exitus, čím více u něho budou trpět, čím častěji dojdou falešné naději, tím spokojenější potom bude publikum dalších Dungeoneerů na internetu. Sledovanost funguje vždycky stejně, jenom holt ne každému se líbí videa spících koťátek.

Beautiful Escape: Dungeoneer

Aby hra dosáhla své morální pointy, musela umět správně prezentovat nejenom nesnadný anti-vztah ústředních anti-hrdinů, ale také se věnovat osobnosti obětí. Je jich pouze několik, ale abyste je v dialogu přesvědčili o Vergově spořádanosti, je třeba si nastudovat fakta o jejich životě. Jak už to chodí, nikdo z nich to nemá snadné. Ani sexy začínající herečka, rozhodně ne duševně opuštěná manželka, a překvapivě ani fotbalový vyvrhel. Každý z nich si zaslouží politování - z hráčovy (hrou vedené) ruky se jim ale dostane pouze utrpení. Zvrácená radost ze strachu si zkrátka žádá své oběti.

Emoce jsou to, čím Beautiful Escape vítězí na celé rovině. Je fajn fandit Octodadovi v jeho honbě za rodinným uznáním, ale tahle hra hraje na mnohem serióznější strunu. Je ošklivá, nechutná, zádumčivá. Jejímu hrdinovi přesto budete v honbě za láskou i oběťmi fandit. A na poetickém konci příběhu vašim zádům nezbude, než se kroutit pod návalem mrazení. Jsem si zcela jistý, že příběh Beautiful Escape lze dlouze interpretovat řadou způsobů, od účelově exploatačního vyznění po klasické reflektování bezcitné společnosti. Něco podobného ale není pravidlem na nezávislé, natož komerční videoherní scéně.

A emoce nelze prezentovat bez správné recepce více smysly. Největším překvapením Beautiful Escape proto není ani tak netradiční a přesahový příběh, ale fakt, že je hra realizovaná v proklínaném RPG Makeru 2003. Řada vývojářů v něm stihla vyprodukovat tuny balastu (byť také vysoce originální díla), drtivá většina z předešlých her ale vykračovala v izometrickém pohledu shora. Beautiful Escape tuto tradici znásilňuje stejně, jako to dělá Verge se svými oběťmi. Hra obsahuje pouhou hrstku lokací. Tyto jsou ale vyvedeny se zručností filmových scénografů uměleckých snímků a velmi schopně svou kompozicí maskují původní náturu zastaralého enginu. Dokonce je přítomná i hra světla a stínů. Každá jednotlivá lokace má jedinečnou atmosféru a může jít příkladem i profesionálním titulům.

Beautiful Escape: Dungeoneer

Beautiful Escape: Dungeoneer

Kde je obraz, musí být i zvuk. Fenomenální volbou soundtracku recenzi zakončíme. Melancholické vyznění doprovodu dodává potřebnou šťávu celému dopředu nalinkovanému hernímu postupu a tvoří nezbytnou kulisu marnému Vergeova marnému hledání. Nelze si také nevšimnout nápadné podobnosti mezi ústředním kytarovým motivem hry, jenž hraje po většinu času, a hlavním ozvučením tématicky podobného seriálu Dexter.

Právě jemu je Beautiful Escape  do značné míry podobný. Nikoliv nezbytně příběhem, ten ve své podstatě vykrádá jinou filmově-televizní tvorbu, nýbrž svým celkovým vyzněním. Připomíná také jiný simulátor vrahů, apelativní Super Columbine Massacre RPG!; ten se ale ani zdaleka nebral tak vážně. Narušení masoví vrahové svou podstatou a činy šokují, zároveň ale také lákají. Vypovídají cosi o společnosti, do níž se chtě nechtě musejí zařadit. Beautiful Escape dovoluje prožít emocionální očistec v kůži někoho, kým (snad) nechcete nikdy být. Je to příběh kriminálníka nejhrubšího zrna, ve kterém je přesto všechno ale kousek každého z nás.