Na úvod nečekejte žádné rozsáhlé menu s širokými možnostmi volby a úpravy samotné hry – autoři si pro vás přichystali pouze dvě možnosti, přičemž ta první vás vyhodí okamžitě do první stáže hry, druhá naopak Beautiful World ukončí.
Narozdíl od tuzemských stříleček, kde vás zpočátku čeká pomalý rozjezd s malým výskytem nepřátel a jednoduchými zbraněmi, nabírá Beautiful World takřka netušený spád hned od samotného začátku. Zapomeňte na pouze několik málo nepřátel, hned od počátku se jich na vás povalí hned vcelku slušné množství, i když v této fázi ještě stále můžete zvládat bez úhony uhýbat, což již posléze až tak dobře nepůjde. Prakticky celá herní plocha se totiž naplní nepřáteli a především jejich mnohdy mohutně vybuchujícími projektily, což ve výsledku znamená, že pokud nebudete protivníky opravdu rychle likvidovat zamoří celou plochu tak, že prakticky nebude úniku, vaše loď bude poškozena a vy tak můžete přijít o jeden z cenných životů. Po vyčerpání úplně všech klasicky následuje konec hry a nutnost začít pěkně od začátku.
K dalšímu a dalšímu opakovanému hraní vás pak bude hnát nejen touha dostat se zase o něco dále než před chvílí, ale zejména nutnost dosažení ještě většího bodového zisku. Toho lze docílit především sbíráním všudypřítomných zlatých penízků vypadávajících ze zničených lodí, což činí celé herní prostředí ještě nepřehlednější než doposud a rozeznat uprostřed akce rozdíl mezi červeným projektilem a žlutým penízkem, prokličkovat mezi tím vším a přežít bude leckdy úkol hoden takřka nadlidských schopností. Možná kdyby autoři ubrali trochu na efektech, pro japonské hříčky toliko typické, mohlo být výsledné hodnocení o něco vyšší – veskrze se totiž jedná o opravdu zajímavou a zdařilou gamesku.