Billario – Mario, jak ho ještě neznáte!

Všichni doufám znáte Maria a jeho dobrodružství. Dnes si budete moci stáhnout další jeho povedený klon, který se autorům neobyčejně vydařil. Jak se dokážete vypořádat se spoustou výborných levelů, záleží už jenom na vás. Rozhodně nebudete litovat.

Jestli je vaším oblíbeným hrdinou Mario, Sonic a jiné slavné postavičky, pak budete jistě nadšeni dnešní plnou hrou, která je snad nejlepším freewarovým kouskem poslední doby. Jedná se o klasickou hopsačku, ve které hraje hlavní roli nám velice známý panáček podobný již zmíněnému Mariovi, jenž má za úkol projít spoustou velice obtížných kol, v nichž bude narážet tradičně na nějaké ty nepřátele, kteří mu budou hodně škodit. Takto by se ale mohlo zdát, že je to další normální klon malého instalatéra, ale za několik málo chvilek poznáte, že tomu tak rozhodně není. Billario se totiž spoustou věcí výrazně liší, což má za následek neobyčejnou zábavu, která vás během hraní ani na vteřinku neopustí.

Už po shlédnutí prvních obrázků hry mi bylo jasné, že se nebude jednat o žádný propadák, ale o velice zajímavou a neobyčejnou arkádu. O tom mě přesvědčilo už první rozbalení asi tří megabajtového souboru. Z něho se totiž nevyklubalo několik souborů, jak jsme všichni zvyklí. Místo nich jsem totiž narazil na tři stejné složky, které se lišily jen jiným očíslováním. Něco mi říkalo, že mám otevřít složku s označením jedna, ve které se nacházel první díl dnešní hry. Ano, čtete dobře! Billario je totiž rozdělen na několik dílů, které si ale nemůžete zahrát jak se vám zlíbí. Začínáte samozřejmě tím prvním, nejlehčím, dílem (mohlo by se hovořit i o světu), který je nutno dokončit. To napadne asi každého, ale to dokončení má něco do sebe. Jakmile doskáčete s naším hrdinou poslední level prvního světa, hra končí a středně velké okno, ve kterém hra bude probíhat, vystřídá malé, ze kterého si musíte zapamatovat heslo, které použijete do dalšího světa. Není to ale vůbec jednoduché ho získat. Ještě vám poradím, abyste heslo nezadávali moc zbrkle, jinak se dál nedostanete. Další písmeno naťukejte, až se vám z bedniček ozve pěkný tónek, jakoby někdo mávnul kouzelným proutkem. Teďka se už ale koukněme, co že to pro nás vlastně autoři z SK Smoked Software připravili.

Jakmile spustíte první soubor, budete si muset chvilku počkat, než se hra načte. Poté se vám už na obrazovce objeví okno, ve kterém se vám za chvilku představí autoři a pak již následuje menu. Z něho můžete vyčíst pár informací. Tak třeba klávesou X si hru spustíte, F1 patří nápovědě, F4 fullscreenu atd. Vás asi bude především zajímat prvně jmenovaná klávesa, takže na nic nečekejte a stiskněte ji. Už na začátku prvního kola si můžete všimnout neobyčejně kvalitní grafiky, kterou ještě k tomu po chvilce doplní vynikající muzika, která se bude každým novým prostředím měnit. Abyste našeho hrdinu dali do pohybu, použijte především šipky a klávesu Z, která mu dodá možnost skákání. Během našeho dlouhého dobrodružství budete nacházet jakási létající skleněná kolečka, která je nutno rozbít. Z nich se většinou vysype hromada penízků, které se ale rozutečou do všech stran. Proto je nutné, abyste je co nejdříve chytili, protože mohou po chvilce zmizet. Za jejich sebrání jste pochopitelně patřičně bodově ohodnoceni. Místo penízků se někdy z kouliček může vysypat nějaký ten bonus, který vám vždy dodá jeden z upgradů. Schopnost střelby je u každého samozřejmostí, ale k dispozici jsou ještě delší skoky, jež vám zajistí větrný mužík, v něhož se občas proměníte. Ty provedete klávesou V.

Co by to ale bylo za hru, kdyby v ní nebyli nějací ti oponenti, kteří by vám všemožně škodili. Ani na ně autoři neopomněli a do Billaria přihodili spoustu odlišných nestvůrek, se kterými se budete muset každou chvílí vypořádat. Všem už asi dobře známé chodící hlavy nikoho nepřekvapí, stejně tak ostnaté želvy. Létající ryby jakbysmet. Některé je možno velmi snadno zlikvidovat. Na prvního a třetího škůdce můžete jednoduše skočit a oni zmizí. Jak neobvyklé, že? U želv byste s tímto skákáním špatně pochodili. Na výběr máte ze dvou možností. Buď se je pokusíte přeskočit, což kolikrát nemusí dopadnout nejlépe anebo zvolit tu druhou možnost - střelbu - která je o mnoho pohodlnější. Tu vyvoláte mezerníkem. Střílení platí na všechny nepřátele, kromě ohnivých koulí a největších příšer celé hry. O těch si povíme v dalším odstavečku.

Stejně jako u klasického Maria, kde na konci každého světa čekal drak plivající ohnivé plameny, ani tady se tomu nevyhneme. V Billariu je vše ještě o něco víc rozšířeno. V každém z těch tří dílů se budete muset utkat s nějakým tím monstrem, které je nutno odstranit, aby se mohlo pokračovat dále. Výjimku tvoří poslední, nejhorší, příšera a to samotný drak. Po jeho smrti už nic nenásleduje, akorát vám bude pogratulováno za úspěšné dokončení celé hry. To jsem se ale už dostal na konec, takže se ještě vraťme k těm prvním příšerám. Protože se jedná o hru pohádkovou, můžeme počítat prakticky se vším. První nestvůrou bude všem známý PacMan, který skáče z jedné strany okna na druhou a snaží se vás zničit stejně jako vy jeho. Vy jste ale o něco chytřejší a zručnější, takže už víte jak na něj. Abyste s ním definitivně skoncovali, je potřeba mu třikrát skočit na hlavu (pouze na hlavu, protože PacMan tělo nemá ;-)). Hned napoprvé nepočítejte s vítězstvím, protože si budete muset vystihnout ty správné chvilky k napadení. Stejně tak tomu bude i u druhé obludy, kterou ničíte stejným způsobem, akorát na ni budete muset skočit čtyřikrát až pětkrát. Je hloupé, že tu nemůžete používat ani jedno ze svých kouzel.

Hlavním lákadlem hry je spousta kvalitních levelů, které jsou vždy odlišné, vždy hezky zpracované a vždy napínavé. Můžete se ocitnout v krásné přírodě, mezi paneláky, na moři, v nejrůznějších kopkách i v pekle. Dostáváme se na konec dnešního článku, který bude patřit především hudební stránce hry a celkovému shrnutí. Někde v prvních odstavcích jsem se zmiňoval o bezvadném hudebním podbarvení Billaria. Jen mě malinko zarazilo trhané opakování, které nepůsobí nijak pěkným dojmem. Jakmile hudba skončí, celá hra se na chvilku zasekne, což může způsobit kolikrát i konec dobře rozehraného kola. Ale tohle jako bych úplně přehlédl a s čistým svědomím můžu prohlásit, že stará herní láska nikdy nerezaví – alespoň co se Maria týče!