Nostalgie je úžasná věc. Díky ní po letech i ty nejtrapnější příhody vypadají jako žertovné historky, lidé volí bývalé totalitní režimy, a prastaré primitivní hry ve vás vyvolávají touhu na znovu zahrání. Zapeklitostí nostalgie ale je, že vzpomínky působí sladce jenom kvůli vašemu uvědomění si stárnutí - už nikdy nebudete tak mladý jako tehdy, a tak všechno z dřívější doby jaksi působí příjemněji. I dnes by vás ty trapné příhody znemožnily se stejnou silou, totalita by nebyla o nic víc příjemnější, a čtyřbarevné bojovky by ani zdaleka neumožnily tak širokou škálu pohybů, emocí a barev jako Modern Warfare 2.
Obstojí tedy v dnešní konkurenci třináct let stará hra od Apogee, nebo nám zbudou jenom pěkné vzpomínky z jejího hraní za mládí? Namlsán dobrou (byť podle mě ne geniální) Death Rally, starou komerční hrou vypuštěnou jako freeware, jsem začal sjíždět další seznamy games, které malá i velká studia uvolnila zadarmo. A v hledáčku uvízl i škaredší bratr Atomového vévody. V kůži agenta CIA Snakea Logana budete bojovat proti mutantí hrozbě nachlup tak jako v Duke Nukem
Scrollující zboku viděné putování začíná pádem vašeho letounu do ulic Metro City. V každém kole (alespoň v první episodě ze tří) musíte zachránit jednoho ze zajatců šíleného doktora Manglea. Kola jsou plná roztomile vypadajících mutantů, přičemž ale ne všechny musíte pozabíjet. Kromě toho obsahuje level design Bio Menace i povinnou součást her z devadesátek, totiž skryté bonusové místnosti a lokace, které jednak vylepší vaše skóre, a druhak mohou skrývat i munici nebo životy.
Jak už jsem naznačoval v úvodu, řada herních mechanik v dnešní době působí už poněkud nepatřičně. Můžete namítat, že nadávat staré hře na chybějící bullet-time nebo fyzikální hrátky není cool, ale pokud si původní Bio Menace pamatujete, pravděpodobně mě ignorujete a už stejně stahujete. Námitky mám především co se týče místy nedobrého postavení potvor, například u žebříků se často vyskytuje základní slizka a nelze se nevyhnout poškození od ní. Není to fér v Bio Menace stejně jako to není fér třeba v Doomovi 3.
Stejně tak musíte hledat klíče pro vás další postup, ale tyto nejsou barevně označené a tak často v naději vezmete klíč a vracíte se s ním přes celou mapu, jenom abyste zjistili, že patří k nějakým jiným dveřím. Možná nečekaně realistické, ale rozhodně ne zrovna zábavné. Velkým břemenem hry je i vizuální stránka. Ačkoliv i dnes může být dobře použitelný pixel art oku lahodící, není to bohužel případ Bio Menace.
Vyzkoušením Bio Menace rozhodně není co zkazit – když nic jiného, hra působí jako dobře zvládnutá retro arkáda. Pamětníci budou pravděpodobně nadšení a možná i zapomenou, že Bio Menace ve své době moc nadšení od recenzentů nesklidila. Naopak nové hráče nejspíš bude brzdit hratelnost postavená na hledání klíčů, byť hra aspoň obsahuje dost boje. Jako připomenutí si vašeho dětství či mládí ale funguje výlet do Metro City výborně.
