Vidíte obrázek nalevo? Nevypadá to zle, že? Tedy, nebudete-li to srovnávat třeba s Crysis. Mohlo by se zdát, že máme co dočinění s FPS z dob války Severu proti Jihu, nicméně v dnešní recenzi si ukážeme, jak jednoduše mohou hry (resp. vývojáři, resp. i recenzenti) klamat tělem.
V Bitter Creek Skirmish se postavíte do role kulometčíka osamocené čety 7. kavalerie, která se kdesi v lesích brání převaze Indiánů, původních obyvatel těchto lesů. Hrajete tedy za zlé invadery a po právu také nejspíše prohrajete, protože stylem hra připomíná klasický Moorhuhn – za pevným palpostem gattlingu kropíte nabíhající ruďochy. K dispozici máte jedno doléčení a 500 nábojů. Budete-li dostateční škudlilové, po čase naběhne i nepřátelský vůdce, jehož případným odstřelením vítězíte. Útočící protivníci nejsou bohužel příliš pestří a omezují se pouze na několik typů kráčejících ruďochů a asi jeden typ ruďocha na koni.
Gameplay je tedy více než primitivní, nicméně z konceptu "sedíte za kulometem a kropíte, co se dá" hra vytěžila hodně a můj dojem nebyl špatný. Za zády máte několik spolubojovníků, kteří vám občas vypomohou, čas od času bojiště prozáří nějaký výbuch a celkově to na freeware hru je vcelku atmosférické. Původně jsem na tomto místě chtěl recenzi utnout, nicméně několik dnů po sepsání článku jsem objevil, že Bitter Creek Skirmish má dva velmi podobné sourozence od stejných vývojářů – v jednom střílíte z gattlingu Araby, v jiném se role obrátí a z osady Indiánů střílíte Američany. Vždy však na totéžném enginu a se stejnými principy.
Je to sice velmi pochybný způsob vytváření herní série, pouze prohodit modely Indiánů s kavaleristy, avšak vzhledem k tomu, že obě předchozí hry jsme recenzovali už před několika lety, nestrhával jsem body za přílišnou podobnost – na hratelnosti se příliš neprojeví, že autoři klonují vlastní software. Pokud jste ale kdysi sourozence Bitter Creek Skirmish, pravděpodobně nemá smysl tuto inkarnaci stahovat.
"Buďte připraveni, za chvíli zemřete" zní bizarní hláška, který má po vyčerpání munice hráče asi připravit na posmrtnou existenci. Jako zábava na deset či patnáct minut mohu Bitter Creek Skirmish vřele doporučit, nicméně čekáte-li něco víc, budete muset hledat dále.
PS. Ještě dříve, než se mi podařilo odkrýt klonování hry, jsem na tomto místě chtěl recenzovat podobnou střílející záležitost jménem Air Defense, avšak po několikerém pokusu ji hrát přišlo smutné konstatování, že je to neskutečně špatný pokus o střílečku z protiletadlového palpostu. Už i základní požadavek na rychlejší gameplay selhává, protože ačkoliv statický obrázek vedle může vypadat akčně, ve skutečnosti se všechny letadla pohybují rychlostí vzducholodě. Netuším, co přimělo některé zahraniční weby tomu dát 90%, úplatky snad, ale pokud byste tuto hru někde viděli, rozhodně ji nestahujte. Kdyby jste si měli píchat jehlicí do ruky, bude to větší zábava.
