Blocco je logická hra se zajímavou grafikou, která dokázala zajímavě skombinovat prvky z jiných známých logických záležitostí. Možná jen škoda chybějícího příběhu, který by nám třeba lehce osvětlil, proč se vlastně budeme s hlavním hrdinou potulovat skrze tři celé herní světy.To je mimochodem číslo velmi slušné. Po takto dobré zprávě ale bohužel následuje zklamání – do začátku máte odemčen pouze jeden a zbytek si musíte zasloužit a to jak jinak než hraním. Dokončit jeden takový set 
levelů nebude nic snadného a to navzdory tomu, že několik málo prvních misí by měly být hračkou i pro méně zdatného prvňáčka. To ale nebude platit na pořád a první známkou ztěžujících se okolností je zvětšení celkové plochy mise. Místo úzkého obdélníku se před vámi objeví obrazovka roztáhlá téměř po celé šířce a právě zde začne být poprvé opravdu problém.
Je tedy nejvyšší čas osvětlit si základní herní principy. Cílem je v každém levelu dosáhnout exitu čili malých dveří. Ty jsou ale většinou zabarikádovány a na první pohled zcela nepřístupné. Většinou se o to starají hluboké temné díry, s nimiž ale můžete udělat rychlý proces. Rozhlédnete-li se kolem sebe, jistě 
někdě v místnosti spatříte jednu či více beden. Ty je třeba užívat tak, že si pohyb nejspíše rozmyslíte a teprve poté se do hry pustíte – stačí jediný špatný krok a přijde nepříjemná ztráta života. Ty máte do začátku pouze tři, což se ukázalo jako problém největší. Za restartování či smrt je vám jeden odebrán a na to, jak je hra dlouhá, je opravdu umění vystačit s nimi až do konce. K jejich ztrátě navíc pomohou i zbrklé pohyby havního hrdiny. Ten po herní obrazovce pobíhá sem a tam dle vašich pokynů a pokud jej budete chtít rázně zastavit, může se dobře stát, že zkrátka neposlechne – i když jistě nerad.
Posouvání beden probíhá takřka stejně jako v Sokobanovi. Bednu prostě tlačíte před sebou do vybrané díry a poté co do místa zapadne, můžete ji použít jako stupínek a bez problému se po ní přepravit. Toho také jistě využijete při mačkání spínačů. Ty musíte kompletně všechny na mapě navštívit a stisknout. Teprve poté se dveře otevřou dokořán a cesta je volná.
Blocco mě navzdory svému dětskému vzhledu překvapil obrovskou komplexností. Úkoly začnou být opravdu složité a je jich dost, ke hře se tedy dá stále dokola vracet a dohrávat dál a dál. Než ostatně uvidíte poslední obrazovku ze třetího světa, to bude ještě pěkně dlouho trvat.
