Blow - originalita není sprosté slovo

Dost už bylo neoriginálních her! Blow přichází s něčím novým, co se vám určitě bude líbit. Vyzkoušejte si na vlastní kůži, jak může vypadat budoucnost. Uchopte mikrofon a pojďte si hrát.

Když roku 1968 vynálezce Engelbart a jeho kolegové předvedli světu počítačovou myš (prvotní název byl X-Y position indicator), obrovská spousta lidí byla naprosto unesena, protože se v té době jednalo o počin skoro z oblasti scifi. Do roku 1995 se prodalo přes sto milionů kusů a v dnešní době je počítačová myš u každého počítače a jejich počet se počítá na miliardy. Dnes už si málokdo uvědomuje, jakým obrovským přínosem byla a je tato jednoduchá periférie, která vám leží na dosah ruky a kterou již dnes bereme jako samozřejmost. Schválně, zkuste si své PC ovládat bez pomoci myši. Žádná legrace, že?

A proč o tom tak sáhodlouze vyprávím? Tímto pohledem do historie jsem jen chtěl upozornit na fakt, že počítačová myš je už na světě hezkou řádku let a jako taková, stejně jako spousta kdysi neuvěřitelných věcí, již zevšedněla. Pravdou je, že ke hraní počítačových her je myš naprosto nepřekonatelným nástrojem a jen těžko někdo vymyslí něco lepšího, ale lidé mají rádi změnu a další herní periférie, jako jsou gamepady, joystiky, webkamery, (např. EyeToy pro Playstation 2) jsou již na světě taky dost dlouhou dobu a popravdě řečeno, chtělo by to už něco nového.

Přesně to samé si asi říkal i Kyle Gabler, autor hry Blow, o které teď něco povím. Napřed chci upozornit na fakt, že termín hra zde není moc na místě, protože se jedná spíše o malou hříčku, která dokáže zaujmout svým netradičním ovládáním, než svou náplní. Ke hraní totiž nevyužijete ani jednu z výše uvedeným herních periferií, ale zařízení, o kterém by si nikdo ani nepomyslel, že by někdy mohlo posloužit ke hraní her. Mluvím tu o zcela obyčejném mikrofonu, bez kterého si tuto hru nezahrajete, neboť se ovládá výhradně zvukem. Na herní obrazovce stojí dva panáčci - jeden drží v ruce provázek, na jehož konci visí splasklý balónek, a druhý drží v ruce pistoli. Když jemně syčíte do mikrofonu, balónek se plní vzduchem a pomalu prvního panáčka zvedá do vzduchu, ale pokud uděláte hlasitější zvuk (například tlesknete), tak druhý panáček balon prostřelí a můžete začít s nafukováním znovu. Toť vše. 

Když uvážíme, že celý tento projekt vytvořil autor za jeden jediný den, tak nezbývá než smeknout před jeho schopnostmi, protože po programátorské stránce je vše bez chybičky a i grafika je na velmi dobré úrovni. Panáčci mají svůj osobitý styl (řekl bych ala Tim Burton) a pozadí, kde dominují větrné mlýny, jejichž vrtule se otáčí podle míry vašeho foukání, je taky velmi pěkné. Hudba, která hraje v pozadí, je příjemná a neruší. 

Možná si říkáte, proč ztrácím čas recenzováním něčeho, co je hrou tak napůl a proč svůj čas raději nevěnuji něčemu lepšímu, ale věřte mi, že přestože nejde ani tak moc o hru, tak si vyhrajete až až. Osobně jsem se hodně bavil tím, když jsem zkoušel, které zvuky mi balónek nejlépe a nejrychleji nafouknou, aniž by mi ho druhá postavička prostřelila (nejlépe se mi osvědčilo vrzání židle). Nejde o nic na delší dobu, ale i ta chvilka, po kterou si budete s touto hříčkou hrát, stačí k tomu, aby jste nelitovali stahování této originální záležitosti. Jinak se omlouvám za rozvleklý a odborný začátek, ale myslím si, že trocha vzdělání a zamyšlení nemůže nikomu uškodit...