Blue Buddy 2 - pozor ať se nepropadnete

Cesta, kterou si autoři přichystali pro modrého panáčka, hlavního hrdinu této hry, je vskutku strastiplná. Bude jen na něm, jak se popere s celou řadou tajných chodeb a propadlišť, která znamenají okamžitou smrt. Pomůžete mu?

Karoshi je na poli logických, gamemakerových a vlastně i obecně freewarových her poměrně hitem. Objevil se zčistajasna a boří většinu konvencí, na něž jsme tak nějak zvyklí. Není se tedy co divit, že se stal inspirací pro mnoho dalších her. Blue Buddy sice není logickou hrou, kde by šlo o to zabít se co nejrychleji. Zde budete skutečně muset celý level přežít, v mnoha ohledech jsou si ale hry neskutečně podobné.

Myslím že z názvu lze dostatečně vyčíst s kým budeme mít tu čest na pozici hlavního hrdiny. Ano jde o postavičku zabarvenou do modré barvy, která toho bohužel příliš mnoho nedokáže. Jediné, co budete po celou dobu ovládat je chůze doprava a doleva a samozřejmě také výskoky. První podobností s Karoshi je fakt, že se celý projekt odehrává na prostoru jedné jediné obrazovky. To je sice společné s velkým množstvím her, pouze v těchto dvou se ale setkáváme s téměř stejně vypadajícími bodáky. Tentokráte ale na ně nedoporučuji okamžitě skákat, jinak byste byli možná nemile překvapeni. Místo toho aby vás hra jako v Karoshi s uznaleckým poplácáním po zádech poslala do dalšího levelu, roztříštíte se na milion kousků (mimochodem efekt je velmi podobný již zmiňované konkurenci) a jste nuceni pokračovat pěkně od začátku.

Blue Buddy má ale také celou řadu originálních prvků. Řeč je kupříkladu o samotném cíli mise, který je značně odlišný a pokaždé se snažíte dosáhnout s hlavním hrdinou až k barevné kouli levitující ve vzduchu. Ta poslouží jako teleport, jež vás přesune o nějaký ten kousek dále. Po cestě vás ale potká celá řada překážek. Za prvé to jsou tlačítka, jež jednoduše aktivujete stoupnutím na ně a dále se o ně nemusíte nijak starat. Pak jsou tu ale další záludnosti jako kupříkladu propadávající se kostičky. Na první pohled takováto plošinka vypadá jako pevný můstek na odpolední procházku. Z omylu vás vyvede hra až ve chvíli, kdy jednou částí prostě propadnete o něco níže, ve většině případů se i nabodnete na zde se objevující bodáky a hra pro vás končí a jste nuceni hrát level od začátku (životů máte naštěstí nekončeně mnoho). Další libůstkou, která se hned tak nevidí, jsou ve velké míře využité neviditelné chodby. To v praxi vypadá tak, že se procházíte za stěnou na oko vyplněnou cihlami ve skutečnosti ale nabízí mnoho schodů a plošinek, jež vás dovedou kam potřebujete. Jen budete muset trochu experimentovat a tápat ve tmě.

Nedá se říct, že by Blue Buddy mé srovnávání s Karoshi zrovna prospívalo. Karoshi je totiž neskutečně zábavnou hrou od začátku až dokonce a tento projekt tak vypadá tak trochu jako nepovedený příbuzný. Levely jsou v mnoha případech příliš jednoduché, obtížnost téměř negraduje a postupně se celý koncept okouká. Méně náročnějším hráčům ale mohu Blue Buddy i navzdory tomu doporučit.