Ostatně tomuto zaměření odpovídají i další indicie a hra tak nějak do současného svižného světa plného rychlých hopsaček příliš nezapadá. Zalíbení v ní najdou zejména pamětníci či ti hráči, kteří se nebrání tomu vyzkoušet si zase něco nového. I když by vám v případě arkády mohlo připadat zbytečné procházet si tutoriál, důraznědoporučuji tuto volbu nepřeskočit – na několik netypických špeků byste možná sami nepřišli a byli byste poměrně překvapeni.
Kromě tutoriálu nabízí projekt dva samostatné bloky levelů, z nichž jsou oba odemčeny hned od začátku. V obou ale musíte postupovat jeden level po druhém, což může často vyústit v nepříjemný zásek vzhledem k tomu, že se v levelu poměrně hojně nachází logické puzzle a i když je jejich řešení mnohdy na první pohled viditelné, zabere vám dostatek času. Mě osobně nejvíce času zbaštila doba, než jsem se zvládla plně adaptovat na ovládání. To je v porovnání s jinými hrami současnosti tak trochu nezvyk. Za prvé máte dvě klávesy, které používáte na skok. Za prvé je to šipka nahoru, což znamená, že panáček vyskočí přímo nahoru a zachytne se okraje stěny, pokud je to samozřejmě možné. Naopak malé mezery překonává pomocí shiftu, přičemž lze tyto dvě volby skombinovat a překočit mezeru a zároveň se zachytit okraje a pomalu se na něj vydrápat. Problémy hrdinovi dělají i velké pády dolů. Proto je v každém případě, kdy si nejste zcela jistí, důležité, přistoupit k okraji a stisknout šipku dolů. To znamená, že se postava zavěsí přes okraj a následně seskakuje z menší výšky. Pokud by totiž byla ona výška neúnosná, prostě se rozmázne na chodníku níže. A tomu musíte předejít – cílem je totiž dotlačit sudy na správná místa, vyhnout se bodákům a vše ve zdraví přeskákat až ke konečnému teleportu.
Boondog není špatnou hrou, je jen zkrátka „trochu jiný“ což jej trochu diskredituje mezi současnými hráči preferujícími casual tituly. Jinak mu ale kromě grafiky působící staře a obtížnější hratelnosti téměř není co vytknout.