Burning Thirst – pro láhev šel bych na světa kraj

Post-apokalyptický svět plný mutantů a k tomu téma alkoholismu? Kde se mám zapsat?!

Burning Thirst

Je možná určitou známkou stálé nedospělosti her, že se v nich příliš často neobjevují dospělá témata mezilidských vztahů či návykových látek. Skutečně – znáte nějaké videohry, kde by například důsledky alkoholismu tvořily podstatnou část herního světa? Tak vidíte. Poněkud kontraproduktivně a dětinsky v tomto ohledu působí jak bývalá domácí soutěž Becherovka Game, tak i dnešní trojrozměrná akční pecka Burning Thirst.

V Burning Thirst se dostanete do světa po ničivé válce, nyní ovládaného hordami krvelačných mutantů a jejich nemrtvých armád. V kůži španělsky mluvícího lidského protagonisty vám ale nejde o nějakou ctnostnou záchranu toho, co zbylo z lidství, nýbrž o pouhé sehnání chlastu. Spalující žízeň vás zkrátka... spaluje.

Co zní jako sympaticky rozjetý námět se sice později ukáže jako druhotný element, ale nemusí pršet, aspoň že kape. Cesta k vytoužené pálence vede přes klasickou rubanici a eliminaci mutantích osadníků ruin amerického městečka. Navzdory trojrozměrnému kabátku je přitom Burning Thirst v jádru dvourozměrnou hrou, protože kamera je v každé lokaci de facto fixní (často trochu ke škodě, vzhledem k dezorientaci v pohybu) a lokace samy jsou omezené koridory, v nichž souboje ne nadarmo připomínají zboku viděné rubanice ze série Mortal Kombat. Tohodle propíchnu, na tomtoho použiju kombo, a vy tři vzadu chytejte granát do výstřihu.

Hratelností je na tom Burning Thirst tedy podobně jako ultraprimitivní ale pěkně vypadající střílečky od MyPlayCity, například Astro Avenger 2. Na jednu stranu není problém hrou prosvištět, zvláště na nižší hratelnost. Na stranu druhou se na to dívá tak dobře, že to hře rádi odpustíte (nejste-li tedy staromilci nenávidící moderní trendy a Mass Effect). Zatímco některe nezávislé hry sázejí na horší grafiku ale propracovanější systém, Burning Thirst na to jde naopak a svým konkurentům představuje stylovou až dechberoucí grafiku.

Důraz na filmový pocit a audiovizuální atrakce (včetně příjemně noirového vyprávění) jde u této hry zkrátka na úkor její komplexnosti, a je už na vás, jestli to subjektivně berete jako klad či zápor. Zvláště ve stojatých vodách freeware her je ale podle mého názoru každá profesionálně vypadající záležitost menším svátkem hasícím spalující žízeň po sice povrchních, ale stylově vypadajících akčních béčkách.