Arkády jsou potěšením nás staromilců, protože nás mentálně navracejí do dob osmibitů, kdy ještě bylo všechno jinak. Neexistovaly 3D akce, adventure a RPG živořily v textové podobě (přesto měly spoustu příznivců) a počítačům vládly dvojrozměrné skákačky. Vzpomínám si na doby hluboké totality, kdy jsem zhruba ve svých šestnácti býval v našem malém městečku jediným šťastným majitelem počítače - malého ATARI 800 XL za nekřesťanských 6000 tuzexových korun, a za dlouhých zimních večerů se u nás scházela pestrá společnost malých i velkých, aby napjatě přihlížela mému arkádovému snažení.
Mezi velkou a oblíbenou skupinu arkád patřily hry typu Crystal Caves, v nichž jste po obrazovce s různě rozmístěnými krystaly a jinými předměty honili malou postavičku, která musela krystaly sesbírat, aby se dostala do další úrovně. V tom jí překážely různé nástrahy - například padající kameny nebo nepřátelé pohybující se chaoticky či cíleně pronásledující.
Jedním z poměrně zdařilých dílek, které spadá do výše uvedené kategorie, je hra Camy 2: The Machine. Její princip je jako obvykle triviální: prostřednictvím důmyslného skákání a pohybování sesbírat všechny drahokamy rozmístěné po plošinkách, přičemž sebráním posledního z nich se přesouváte do dalšího levelu. Příběh, lze-li to v tomto případě tak označit, je ještě jednodušší: vám, tedy jakési bramboře s ušima jménem Scampy, byla unesena snoubenka Camy, a vy se musíte probojovat všemi úrovněmi, abyste ji zachránili. V závěru se ve finálním souboji střetnete s ďábelským strojem (The Machine), který je zdrojem oněch smrtících míčů.
Vašimi nepřáteli jsou míče s výbušninou, které se generují v pravém a levém horním rohu obrazovky a vydávají se na volný (fyzikálními zákony ovlivněný) pohyb po plošinkách odshora dolů. Těmto míčům je třeba se důsledně vyhýbat anebo na ně použít některou z dostupných zbraní, kterým se zde výstižně říká ballblastery. Co zásah míčem, to život dolů; nemáte-li žádný život, hra končí. Hraní vám zpříjemňují powerupy, které například přidávají životy, umožňují skákat do větších výšek, urychlují váš pohyb nebo na chvíli zmrazí všechny koule.
Grafické zpracování hry je jednoduché, ale solidní a přehledné. Ovládat ji můžete pouze z klávesnice, a to několika málo logicky zvolenými klávesami, takže vám Scampy bude jistě brzy skákat a konat zcela podle vašich požadavků. Povrchy, po nichž se budete pohybovat (tráva, led aj.), budou mít různé fyzikální vlastnosti, které se projeví na rychlosti Scampyho a odezvách ovládání. Celá hra je rozdělena zhruba do 30 úrovní, přičemž v její plné verzi (tedy nikoli této freewarové) se vám po každých šesti odehraných úrovních zobrazí heslo, jehož pomocí se můžete příště přenést rovnou do tohoto místa.
Camy 2 je poměrně zábavná hra, a pokud vám nevadí po vyčerpání všech životů začínat vždy znovu od začátku, můžete si s ní nějakou dobu užít trochu toho intelektuálně nenáročného arkádového hopsání.