Po generace sní lidstvo o cestě pod povrch naší planety. Ve starověku jsme tu měli podzemí, ve středověku peklo, od dob Julea Verna fantaskní světy a dnes se zase kultura tasí s rychlokvaškovými filmy typu Jádro. A podle Cavern Klämrisk, zpachtěné vývojři v Brain Controlem za jediný týden, se lze k středu planety přiblížit dlouhou bolše méně rovnou jeskyní. Hra vyhrála i nějakou cenu, ale která indie hra něco nevyhrála, že...
Člověk si skoro připadá jako kmet. Pamatuju si nadšené kvičení davů nad urvatelným radiátorem v Half-Life 2 jako by to bylo včera; dnes se všemi těmi Phuny a Crayony se fyzikální hrátky úspěšně etablovaly už i mezi freeware komunitou. I Cavern Klämrisk používá fyzikální engine. Ve své podstatě, co vám budu namlouvat, se ale jedná o rychlou jednohubku.
Máte neustále spouštějící se kabinku s panáčkem průzkumníkem (nebo, vzhledem ke spouštění do žhavé lávy, možná spíše odsouzencem na smrt) a košem na odpadky... Ti jsou uvnitř udržováni pouze svou vahou a vaší šikovností. Cílem je dostat se co nejhlouběji, přičemž překážkou jsou vám hrboly po stranách tunelu. Stačí trochu větší odření kabiny a její obsah je vyklopen ven (na druhou stranu, nahoru nespadne; takhle se pasažér dostane do jádra mnohem rychleji).
Navíc se sestup postupně zrychluje, takže v pozdější fázi svištíte kolem záhybů a sotva stíháte. Můj rekord je kolem 800 metrů, přičemž panák v té hloubce už začíná hořet, nebo co. Těžko říct, je-li tu limit; na hraní Klämrisku do 6 378 000 metrů skutečně nejsem placen dostatečně.
Netroufal bych si říct, že se jedná o geniální koncept, pravděpodobně i leckterá flashovka je propracovanější (například Pandemic 2). Na druhou stranu, s fyzikou je sranda a ne každý den se objevuje perla typu Crayon Physics. Naopak, leckdy je propagace typu “my máme fyzikální engine“ sice validní, ale zároveň je to také to jediné, co taková hra nabízí. To, že umíte naprogramovat dřevo plavající na vodě, ještě neznamená, že umíte udělat dobrou hru. Klämrisk využívá fyziku v subtilní ale zábavné formě.
Krátce k audiovizuální stránce. Opět oceňuju, že chybí zbytečně velké pixely. Grafika je příjemně jednoduchá, Je to celé, konec konců, jednoduchý koncept. Hůře je na tom hudba, která výrazně zpomaluje framerate. Lze ji avšak vypnout hned na začátku hry.
Cavern Klämrisk svého primitivního fyzikálního enginu využívá dostatečně a byť je přeškoda, že lidé v Brain Control nepřidělali hře více scénářů, stále se jedná o osvěžující a mírně nadprůměrnou věc.
