Cech magických obránců: hora Uro Ruina - mix RPG a FPS

Magické kreatury zaplavily horu Ura Ruina a vzhledem k tomu, že je hlavním smyslem života hlavního hrdiny členství v cechu magických obránců, je zcela pochopitelné, že se okamžitě vydává na příkaz tyto potvůrky vymýtit.

Hra Cech magických obránců: hora Uro Ruina si již doufejme v letní soutěži Velkýho Chytráka svou smůlu definitivně vybrala. Jako jediná ze čtrnácti her totiž došla s porušeným archivem a tak se již na pár dní zdálo, že si snad hru vůbec nezahrajeme. Nakonec se ale tvůrcům podařilo soubor updatovat do funkční verze, která nám konečně dává příležitost hru taktéž podrobit důkladnému rozboru (vy pro ni můžete hlasovat zde).

Příběh hry je zpracován do podoby staré kroniky a hráči předložen ještě před provedením prvního kroku v herním světě. Dozvídá se z něj o Hoře Ura Ruina, která byla podle všeho zakleta zlým kouzelníkem, což má za následek velké množství potulujících se nepřátel magického původu. A proto jste byl vyslán vy, člen Cechu magických obránců. Vybaven magickou tyčí se proto vydáváš do hustého lesa, který tě povede dál a dál.

Cech magických obránců: hora Uro Ruina je tedy mix RPG a akce viděné z pohledu první osoby. Vedle častých momentů, kdy budete mít za úkol něco najít nebo někam dojít totiž budou důležitou roli hrát i souboje, v nichž máte poměrně slušnou šanci vyhrát především díky své magické tyči vystřelující speciální smrtelné projektily. Důležité je rovněž poznamenat, že se podíváte jak do interiérových, tak i exteriérových lokací, které ale bohužel na vizuální přitažlivosti zrovna moc bodů nezíská. Jasně že je třeba k Cechu magických obránců přičíst nějaký ten plusový bodík za 3D zpracování, které má tato hra jako jedna z mála ze soutěže, na druhou stranu si nelze nepovšimnout těch ubohých modelů a nedetailních textur, které na mě v mnoha případech působily odfláknutým dojmem. Ostatně stačí nahlédnout do interiéru, kde najdete jen mrtvě a nezáživně vypadající pokoje. Dalším výrazným mínusem hry je zejména špatně vyřešená kolize s okolním prostředím. Díky tomu se bude opravdu často stávat, že dveřmi projdete třeba až na čtvrtý pokus, což jasně sráží bodíky nasbírané za hratelnost, dolů. A aby toho nebylo málo, je třeba přičíst i nesmyslně velkou magickou tyč, která zbytečně ubírá velký kus výhledu, což vám bude při procházení hrou mnohokrát otravovat život. I přes to ale není Cech magických obránců: hora Uro Ruina špatnou hrou. Autorům se jen nepodařilo dotáhnout dobře vymyšlený nápad to technické dokonalosti. Ostatně ani s tou hratelností to není díky častým mrtvým bodům vůbec slavné.