Jednu epizodu vesmírné destrukce jsme nedávno recenzovaným Orionem ukončili (očistu vesmíru od úlomků asteroidů) a druhá na sebe kupodivu nenechala dlouho čekat. A tak mezi námi přivítejme adrenalinový vesmírný simulátor Chromium, který je krom své dokonalé grafiky zajímavý především tím, že je od nedávna součástí Red Hat distribuce operačního systému Linux (že by začínala nová freewarová éra, kdy budou Windowsáci hry přebírat od svých Linux kolegů? :-).
Zatímco Orion byl svým způsobem velmi omezený, jednotvárný a především po krátkém čase dosti nudný, Chromium se pomocí rychlých náletů nepřátel a podobných akčních momentů snaží o pravý opak. K dobru mu budiž přičteno také to, že si na nic nehraje, a tak místo toho, aby předstíral, že jde o zábavu na dlouhé hodiny a dny, jednoduše přiznává, že vše, co vás při jeho hraní čeká, je několik minut střílení, výbuchů a téměř sebevražedných manévrů v adrenalinové vesmírné simulaci.
Stíhačka, jejíž knipl v Chromiu budete svírat stejně nekompromisně jako stovky vašich nepřátel, není nepodobná své kolegyni z Orionu - s přivřením očí by se snad dalo i tvrdit, že se tvůrci jedné či druhé z nich nechali do jisté míry inspirovat. Čím se však na první pohled liší je grafické zpracování. Ačkoli já osobně si na vizuální stránku hry většinou přiliš nepotrpím, musím tentokrát před autory této freewarovky hluboce smeknout.
To, co dokázali s minimem grafických prvků provést, je opravdu hodno obdivu. Všechny ty světelné efekty, zářící lodě oponentů a roje laserových střel, které neomylně putují vstříc pozici vašeho vesmírného korábu, jsou prostě jedním slovem dokonalé. Nemluvě o tom, že grafické rozlišení je vlastností variabilní a v menu hry velmi snadno nastavitelnou, čímž lze docílit toho, že se i na pomalejších strojích Chromium hýbe stejně svižně jako na nabušených konfiguracích.
Nebudeme-li ještě odbíhat od technického zpracování, určitě nemohu opomenout zmínit možnost zapnutí/vypnutí full screen (celoobrazovkového) zobrazení (a z toho plynoucí možnost hrát v okně a neztrácet tak kontakt "s okolním světem"), snadné nastavení úrovně grafických efektů (která vám v případě slabšího počítače ještě víc umožní technické požadavky hry uzpůsobit dostupným hardwarovým možnostem), sympatické ozvučení a chytlavou akční muziku. Trochu zamrzí fakt, že hladina hlasitosti zvuku je nastavena nepřirozeně nízko, což hráče nutí hlasitost neustále zvyšovat a snižovat podle toho, zda právě hrají nebo se zabývají jinou činností. Nelze však v této souvislosti mluvit o nějakém vážném nedostatku - jde koneckonců jen o nepříjemnou drobnost.
V hlavním (a na druhou stranu také jediném) menu hry najdete krom už zmíněných nastavení také jiné užitečné položky. Ovlivnit můžete například úroveň obtížnosti (přičemž mezistupňů je hned celá řada a nejvyšší je vcelku příznačně označen slůvkem "impossible" - "nemožné"), popř. nalistovat tu z již dohraných úrovní, na niž si aktuálně troufnete (úrovně se časem "odblokovávají", což znamená, že jestliže jste nedokončili hned první z nich, do druhé vás hra nepustí).
Samotná hra připomíná de facto všechny podobně stylizované simulátory. Jako pilot vesmírné stíhačky máte k dispozici trojici poměrně slušných zbraní a ty pomocí bonusů rozházených na "trati" nabíjíte (šetření se střelivem je tedy na místě). V prostoru bojůvek je mimo střeliva možné nalézt také barevně zářící tučnáky, kteří symbolizují zdraví navíc. Pokud vám tedy lze něco do začátku doporučit, pak především jejich včasné sbírání. Pozor si mimochodem dávejte také na to, aby vám některá z nepřátelských lodí neproklouzla "mezi rukama" - každá zmizelá stíhačka oponenta totiž představuje mínusové body negativně ovlivňující vaše zdraví. A teď už hodně štěstí, pilote! :)
