Pokud si myslíte, že CitySimulator je nějakou extra promakanou simulací stavby města, jejíž promyšlenost SimCity nesahá ani po kotníky (to si může myslet leda někdo, kdo Sim City viděl tak na pět minut a ještě z hodně rozjetého rychlíku - by editor :-), jste pěkně vedle. Tahle šestisetkilobytová oddechovka totiž vaše mozkové buňky rozhodně nepotrápí. Bylo-li vždy vaším snem stát se starostou vašeho městečka a nechce se vám vstoupit do strany (což jak víme, bývá ta nejrychlejší cesta, jak si urvat nějakou slibnou pozici), můžete si tuhle profesi v CitySimulatoru skvěle natrénovat.
Přestože se tu autoři s realitou opravdu nijak nepiplali, i tak se jim povedlo vytvořit poměrně komplexní hru, ve které například musíte platit účty za vodu, můžete sledovat změny klimatu při přechodu do jiného ročního období, nebo s napětím pozorovat, zda nově vybudované paneláky někdo obsadí. Dlouhou dobu strávíte také nad stavěním a strategickým uspořádáváním pozemních komunikací - každý čtvereček stavební plochy pro vás bude mít nedozírnou hodnotu, a tudíž se budete muset dlouho rozmýšlet, k jakému účelu jej použijete. Narozdíl od reálného života zde ovšem máte jednu nedocenitelnou výhodu - nehodící se stavbu či porost můžete bez milosti odstranit a uvolnit tak místo důležitějšímu objektu.
V pestré škále budov, se kterými si můžete v CitySimulatoru pohrávat, najdete jak obytné domy (residence), tak obchodní centra (commercial) a továrny (industral) a mimo to ještě předměty sloužící ke zkrášlení okolního prostředí obytných domů, jako je velice žádaná městská zeleň (což je jedna z věcí, se kterou si komunističtí soudruzi při stavbě českých sídlišť rozhodně těžkou hlavu nedělali), fontány, sochy a další doplňky. Žádné budovy ovšem nejsou zdarma, a tak přichází na řadu výběr daní (nebo po česku nájmu, chcete-li). Hlavním kritériem je samozřejmě počet lidí, kteří v daném časovém období u vás přebývají (myšleno - přebývají ve vašem městě) a jsou tedy povinni daň platit (s neplatiči se zde nepočítá :-)). Bohužel nemáte možnost výši daně nastavit jako v jiných hrách, nicméně částka, která na vaše konto každoročně putuje, je dostatečně velká na to, aby vaše diktátorské a průkopnické choutky uspokojila.
Právě v tom je ale jeden z hlavních kamenů úrazu. Hra je totiž velice, velice jednoduchá. Stačí v menu nastavit rychlost na nejvyšší a spokojeně budovat jeden objekt za druhým, aniž byste museli jakkoliv kontrolovat stav vašeho účtu. Hra na vás sice občas "vyplivne" jednu z přednastavených hlášek jako "Vyhrál jste 100 000 dolarů, jak se cítíte?" nebo "Poplatek za vodu činí 20 000 dolarů, možná vás dostane do mínusu", ale jinak jen nečinně vyměňuje barvy na pozadí města podle toho, jakým virutálním ročním obdobím zrovna město prochází.
Po stránce technického zpracování je na tom hra o něco hůř než po stránce hratelnostní, i když by si určitě mohla hravě troufnout na svého rivala, SimCity. Přeci jenom grafika u tohoto typu není tím hlavním kritériem ovlivňujícím hodnocení zvlášť v případě, že se instalačka hry nachází na toliko 600 kB místa. Dost viditelně ale hra zpomaluje práci celého počítače a zejména její reakce na příkaz ke stavbě nějakého objektů bývají dosti opožděné.
Budete-li mít chuť své dílko například zazálohovat, poslat mailem kamarádovi nebo v něm prostě za čas pokračovat a dál zvelebovat svou metropoli, můžete využít možnosti uložení hry, stejně tak jako případné nesnáze konzultovat s podrobným manuálem, nebo, chcete-li, helpem hry. Takřka nic vám tedy nebrání v tom, abyste tuhle skvělou oddechovou stavěcí hru vyzkoušeli. O komplexnosti her jako SimCity se jí sice může leda zdát, ale na chvíli vás určitě starostování vlastnímu městu bavit bude.
