Clouds Kingdom 3 – poslední tečka za Královstvím oblak

Neuběhl ani měsíc a závěrečný díl trilogie Clouds Kingdom spatřil světlo světa. Finální bitva nadchází a pro Sinitha Majhoo není úniku. Je poslední díl série skutečným vyvrcholením? To vám snad prozradí dnešní recenze.

Recenze na Clouds Kingdom 1&2 vyšla na Plných hrách relativně nedávno, přesto by mne až tak nepřekvapilo, nezůstala-li by vám zápletka této trilogie živě v paměti. Proto bude slušné říci si na úvod něco k příběhu.

Po dvou letech bojů je váš hrdina JiKah poražen a Sinith Majhoo jej portuje do Království oblak. Putováním skrze portály se dostáváte do různých dimenzí, až nakonec narazíte na tu, v níž se Sinith ukrývá a z níž nemá úniku. Na tu v níž se odehrává závěrečný díl. 
Nezbývá tedy, než s nově zdvojnásobeným počtem životů proskákat a nyní se i probít přímo k němu.
Jestli hra od minula doznala výrazného pokroku pak rozhodně v oblasti vzezření. CK3 sice stále běží na minimalistickém rozlišení 320x240, grafika je však ucelená, stylová, detailní a hlavně hezká. Pozadu nezůstal ani hudební doprovod. Každá ze čtyř kapitol má vlastní podkres, který k ní vskutku sedí a příjemně podtrhuje zážitek ze hry.
Je však ostuda začít kritizováním zpracování, pro plošinovky přece vždy byla a bude zásadní hratelnost.
Nutno uznat, že se autoři skutečně snažili. Vizuální pojetí kapitol drží jednotnost, ale přitom jsou značně odlišné, přechody mezi nimi rozhodně pobaví, ochuzeni navíc nezůstanete ani o obligátní souboje s bossy a různé minihry. Potěšitelná je i možnost poslat své score na stránky Crobasoftu a srovnat tak své herní dovednosti s ostatními hráči, zavděk tomu hra získává určitou znovuhratelnost. Co je však od minula největší inovací, přibyla vlastnost, kterou mám na plošinovkách obzvláště rád a to totiž schopnost učit vaši postavu různým speciálním kombům. S jejch pomocí lze zdolávat doposud nedosažitelné plošiny a téměř tak udat hře nový rozměr. Jedná se o různé dvojskoky, odrážení se od zdí, strnutí ve vzduchu a let z místa, jež do hry vnáší určitou nutnost logicky uvažovat, při odhalování na jakou plošinu je nutno užít které sestavy komb. To vše však za předpokladu, že level stavěl alespoň trochu schopný designer, což se bohužel v případě CK3 nekonalo. Bez použití komb sice levelem neprojdete, ale místa kde která použít jsou naprosto zřejmá a spíše otravují. Vzhledem k tomu, že komba nemůžete používat neomezeně, ale jen v případě, že jejich sloupec dosáhne maxima, zdá se, že mají za úkol spíše udržet vaši postavu o něco déle na plošině s nepřáteli, s kterými jinak prakticky nemáte důvod bojovat. Naprotsto se to totiž nevyplácí. 
Z jakého důvodu? Inu, páni designéři vaši postavu obdařili proklatě krátkou katanou, kterou nepřátelům neuštědříte více jak tři zásshy bez ztráty života. Tento neduh se vzápětí pokusili kompenzovat přítomností vrhacích hvězdic, i jejich kadence je však příliš nízká na to abyste jimi zabili někoho na bližší vzdálenost jak sedmdesát pixelů. Zato vaši nepřátele se v podstatě již od druhé obrazovky pyšní kanóny jejichž salvě nelze uniknout prostým skrčením, o boj s nimi kateanou jr bláhové se pokoušet a tak nezbývá, než tisknout klávesu dvojskoku a držet.. Nejlépe až do konce levelu, který tímto způsobem hry přijde poměrně brzo. 
Designerská neschopnost, či možná jen nezkušenost je patrná na každém kroku. Buď autor nehrál zrovna mnoho plošinovek, nebo si z jejich hraní příliš neodnesl. Buiž ukázkovým příkladem i věc tak prostá a přirozená, že nejslabšího nepřítele nezničíte třemi, ale čtyřmi údery. Vám, na tom možná nepřijde nic až tak ostudného, ale uvidíte sami ve hře jak je to nepřirozené a jak po třetím úderu pouštíte klávesu útoku.. A takto je to bohužel se vším.
Mnohem otřesnější než pár masařek na designu je ovšem množství brouků rozlezlých po zdrojovém kódu. CK3 je kvůli nim téměř nehratelné a já si při náhodných skocích z levelu do levelu několikrát připustil myšlenku, že to čím si musím procházet je možná pouze ukradená alfa verze vypuštěná na síť. Přitom hře chybí jediné – betatesting. Kdyby autoři tolik nespěchali s vydáním a svěřili hru na pár hodin do rukou několika zkušenějších betatesterů, mohlo být výsledného hodnocení o dva stupně vyšší.Takhle mi nezbývá než udělit pětku.