Vzpomínáte si na včerejšek? To máte štěstí. Hlavní hrdinka adventury Coma totiž ne. Její paměť má mezery velké asi jako zaoceánský parník a je na vás, abyste jí v hlavě udělali pořádek. Grafika i atmosféra jsou na výši, puzzly se trochu opakují a nebýt zbytečně složitého prostředí, které vypadá jako bludiště, byla by Coma odpočinková záležitost.
Jak prozrazuje název hry, hrdinka leží v kómatu. O to lepší má ale šance uspořádat si ztracené vzpomínky. Její paměť má podobu jakéhosi skalnatého labyrintu a systému jeskyní ve kterém se nacházejí fragmenty toho, co si ještě pamatuje. Vy tyto kousky musíte najít a donést ke speciálním oltářům.
Jenže, jak je v tomhle divokém prostředí s mizernou viditelností vůbec najít? Naštěstí je zde způsob. Totiž, pomocí zvuku. Fragmenty vydávají slabounké melodie, například známý popěvek Simona a Garfunkela o zvuku ticha. Je potřeba kousek melodie správně spojit s oltářem, který melodii doplní. Audio obecně hraje velmi důležitou roli.
Stejně jako fragmenty vydávají slabý tón i barevné plameny, kterých nacházíte dva druhy. Ten modrý slouží jako klíč k určitým dveřím, zelené vás pak zahřejí. Peklo v Coma totiž, zdá se, zamrzlo a hrdinka neustále umírá na chlad. Když běžíte, chřadne o to víc. Jen při použití oněch zelených plamínků může trochu pookřát.
Jenže v tom je potíž, protože plameny jsou jen na jedno použití. Pomocí nich však lze na určitých místech zapálit trvalý oheň. Tyto záchytné body, jakési ozdravovací stanice, jsou od sebe často velice vzdálené. Coma je v prvé řadě boj o přežití a většina puzzlů se týká právě toho.
Problém Coma tkví především v matoucím prostředí. Druhá část hry v labyrintu je o to zmatečnější, že se ve zdejší éterické krajině rády samy otevírají dřív nepřístupné cesty a mapa se tedy mění. Ale to je nejspíš součástí onoho prvku přežití. Slušná atmosféra však zůstává, čemuž pomáhá i profesionální namluvení. Tak si raději oblečte teplý kabát, v tomhle podvědomí je pěkná kosa.
