Jak to říkal ten slavný ruský ponorkový kapitán Sean Connery? We šail for hištory! Když se nad tím zamyslíte, ponorkové filmy, hry i knížky to odjakživa měly těžké. Ponorky nejsou ani zdaleka akční jako letadla, podmořské hlubiny nejsou ani zdaleka tak sexy jako dálavy vesmírné. Těžko se tedy při tvorbě videohry držet reality. Právě proto asi lidé z Digipenu, slavné herní univerzity, pro svou ponorkovou akci popustili uzdu fantazie a namísto věrných dramatických soubojů s odpočítáváním sekund do nárazu torpéd je Commando Attack Sub spíše variací na souboje vzdušných stíhačů.
Proti sobě se totiž postaví dva týmy sestávající se z miniponorek. V jejich kokpitu se budete prohánět po vodou zaplaveném povrchu planety, které ke krytí poskytuje dostatek mrakodrapů nebo komínů. Miniponorky si lze libovolně osadit standardní paletou zbraní, od raketometů po rotační kulomety. To celé v relativně nadprůměrném vizuálním a zvukovém kabátku, byť z dnešního pohledu jsou některé modely příliš strohé.
Po slibném úvodu si nyní můžeme jít dobrý dojem zkazit. Naneštěstí je totiž k dispozici pouze jeden singleplayerový mód, který se sestává z team deatmatche, teda opakujících se střetů mezi dvěma týmy. Hra obsahuje i multiplayer, ten mi ale z nějakého záhadného důvodu hru pokaždé jenom zamrzl. Navíc, jelikož je Commando Attack Sub stará snad osm let, najít dedikované servery by bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Během zimy. Další nevýhodou tohohle kraťase je i pouhá jediná mapa s již zmiňovaným jediným modem. Ačkoliv bych poměrně rád prohledával různá podmořská zákoutí a svým hbitým strojem potápěl obrovské atomové ponorky, Commando Attack Sub nabízí jenom nekonečné vraždění mezi miniponorkami.
V konečném důsledku tedy Commando Attack Sub působí spíše jako narychlo upachtěné demo ponorkové akce než jako plnohodnotná hra, byť freewarová (což celkem dává smysl, protože i geniální studenty z Digipenu asi tíží termíny, bloky a kocoviny). Ode mě tedy pětka, jak co do hodnocení, tak co do známky. Tato ponorka sailuje spíše pro oblivion…
