Strategické hry se ve volně šířitelné oblasti pohříchu velmi často nesou v rovině jednoduchých textovek, kde hráči obchodují stylem skákání mezi čtyřmi místy a porovnávání cen. Nic proti titulům typu Ocean Trade či Seventh Heaven, ale srdce pravověrného stratéga jistě tu a tam zatouží po komplikovanější hře s širšími možnostmi a variabilnější hratelností. Po delší době půstu přichází javovská tahovka Continents. Na první pohled se zdá nenápadná, už na ten druhý se z ní ale klube výtečná středověká variace na Civilization s řadou chytře navržených mechanismů. Základem všeho je boj osmi panovníků na život a na smrt v krajině, kde je už od počátku rozmístěno několik měst. Cílem je získat si co největší převahu, stavět nová města a dobývat cizí, vyrábět bojové jednotky a vynalézat nové technologie. Na nižší rovině pak Continents obsahují mikromanagement měst, bojovou taktiku a starání se o spokojenost obyvatel. Je toho mnoho, přesto pojďme alespoň na chvíli proniknout hlouběji do systému hry.
Základem úspěchu je kvalitní rozvoj měst. Každé z nich je charakterizováno počtem obyvatel, jenž se zvyšuje po naspoření určitého množství jídla. Jednotliví obyvatelé jsou manipulovatelnými položkami. Hráč je musí vyváženě přidělovat buď na farmářské a těžařské práce v terénu (stejně jako v Civilization, těží se ale mnoho různých surovin a na všechny kromě jídla je potřeba specialisty – dřevorubce, kameníka apod.), nebo do zaměstnání v budovách samotného města. To je zpočátku jen jedna konstrukční stavba, kde se produkují kladívka (~ štítky produkce v Civilizaci – základní "surovina" z níž vznikají všechny stavby, vždy je ale třeba dodat ještě určitý obnos kamene, kovu, dřeva apod.). Po vystavění tréninkové budovy pak lze obyčejné vesničany za knihy, jež se právě v této stavbě produkují, a suroviny na výrobu zbraní, přeměnit v bojovníky různého druhu. Zdá se to možná složité, po několika pokusech ale systém správy města pochopí každý. Je vymyšlen chytře, komplexně a přitom je ovládání velmi snadné a přehledné.
Na mapě samotné lze zakládat (v dostatečné vzdálenosti od ostatních) nová města, nebo dobývat cizí. Válčení probíhá podobným stylem jako v Civilizaci. Každá jednotka má určitý počet útoků, přičemž ve chvíli, kdy se oboří na jinou, už se šarvátka řeší automaticky a jejím účastníkům dle síly a obrany ubývají životy. K mání jsou jednotky peší s meči a kopími, střelci, rytíři a řada speciálních, které jsou specifikem jednotlivých národů. Ve hře funguje i diplomatický systém, jímž lze domlouvat spojenectví a příměří, AI má ale tendenci často své přátele zrazovat, takže pozor: nic není definitivní. Civilization připomíná i menu výzkumu, kde lze zadat určitou technologii a dle peněz, jež jsou do vývoje investovány, se tu a tam povede přijít s vynálezem a získat bonus pro další tahy. O Continents by se v podobném stylu dalo psát ještě dlouho, ale už je pomalu na čase recenzi uzavřít: snad jsou strategicky pozitivní lidé již dostatečně přesvědčeni, že ačkoliv grafické zpracování je jen lehce pod úrovní Civilizace 2, stojí Continents za důkladné vyzkoušení.
