Copic Fighter – zteč na oči

Přímý útok na vaše oči a nervy nabízí na první pohled příjemná arkáda. Ve skutečnosti ale symbolizuje více, než se na první pohled může zdát.

Copic Fighter

Freewarovky dříve byly jedinou schůdnou cestou, jak se realizovat a zároveň nemodifikovat komerční hry. Super dupper rychlé internetové připojení tohle všechno ale změnilo – máme tu mnohonásobně lépe vypadající flashové hry, které by si ještě před pár lety skrz modem nikdo nestáhl. Máme tu free-to-play hry, které jsou vlastně takové freewarovky s placenou nástavbou. A je zde placení přes PayPal či Steam, díky němuž skuteční nezávislí vývojáři mohou dostat alespoň nějakou almužnu. A výsledek toho všeho je, že freewarovek ubývá – jak jinak si ostatně vysvětlit, že podprůměrná arkádová záležitost Copic Fighter se dostala v zahraničním přehledu 1UP.com mezi nejlepší nezávislé hry celého roku?  

Copic Fighter

Copic Fighter

Chvilku trvá, než si dáte dva a dva dohromady. „Kopikó fajtá", jak se hra po spuštění představí, totiž působí jako příjemná průměrná arkáda. Ovládá se cosi, co připomíná rtěnku (ale asi je to pero, nebo co) a likviduje to nalétávající oči stejným způsobem, jako stíhačka v Raptor: Shadow of Darkness sestřelovala emzácké letouny. Hratelnost sice mrzká, ale velmi příjemné grafické pozadí a ujetá stylizace dovedou vtáhnout a natěšit na další bizarní prostředí. Mírná invence v mezích zákona spočítá v tom, že rtěnka/pero střílí svou náplň, tj. své životy, a tak není zrovna rozumné kropit jako Rambo. Na konci prvního levelu porazíte originálního ubuleného bosse a… hra napíše obligátní The End. Jeden jediný level je vše, čeho se dočkáme.

Copic Fighter

Copic Fighter

Šokantní není samotný fakt, že někdo vydá hru o jediném levelu, ale skutečnost, že se taková hra dostane do přehledu nejlepší titulů celého roku. Můžeme desetkrát štkát nad úrovní herní kritiky, ale kde nic není, ani smrť nebere – a Copic Fighter byl redaktorem 1UP pravděpodobně zvolen právě kvůli úbytku kvalitních titulů a jejich migraci mezi placené tituly. Freewarové hry jsou v krizi. Podívejme se kolem sebe a přiznejme si, že jejich éra se čím dál tím více blíží úpadku. Nikoliv k zániku samotnému – žádný herní žánr nikdy nezemřel úplně – ale rozhodně nelze nepochytit, že podmínky pro vznik starých dobrých „plných her“ se změnily v jejich neprospěch. Nedá se nic dělat, vážení přátelé, bylo to krásné, dokud to trvalo.