Creaky Old Memory – odkryjte temnou minulost staré dámy

Další dávka melancholického vzpomínání na prožitý život. Je to stejná pecka jako Spectre?

creaky_02

Existuje důvod, proč drtivá většina hrdinů videoher spadá do kategorie atletických svalovců trousících kolem sebe ironické poznámky – hrát akční hru či arkádu za Alzheimerem a artritidou obtěžkaného veterána jaksi nenabízí dostatek potěchy. Jak jste si nejspíše domysleli z nesexy podtitulu dnešní recenze, máme po Spectre znovu co dočinění s dalším melancholickým nahlédnutím do života seniora, tentokráte se ale jedná o klasickou logickou hru.

V kombinaci arkády s logickou hrou vám Creaky Old Memory předá ovládání stařeny žijící v knihovně (nebo co je ten věžák narvaný biblemi), jenž která si zakódovala cestu ven a nyní chce uniknout. Prostředkem k tomu je vložení správné číselné kombinace do varhan (!), díky čemuž vás výtah pustí do dalšího patra; čísla jsou přitom rozesetá po fotkách z jejího života, a tyto je třeba nejprve najít a posbírat. Správné kombinace se dovtípíte buď dlouhým kombinováním, či sestavením si příběhu z obrázků.

A ne že by šlo o tradiční momentky ze svateb a dovolených. Creaky Old Memory se naopak vyznačuje značnou morbiditou a surrealismem, přičemž už jenom díky tomu se pochopení lynchovských fotografií samo o sobě stává (ne)logickou hrou. Co oceňuju méně je otravné sbírání jednotlivých rámečků, které probíhá jako (ne)hopsací arkáda. Babča chodí po místnost, leze po žebřících (těmi posuvnými je občas třeba hýbat), chodí po plošinkách a, ano, obecně této části chybí zajímavější prvek.

Grafika, včetně animovaného intra, je rozhodně kladem. Na druhou stranu, všechny levely vypadají de facto stejně. To by ani tak nevadilo, horší je opakující se hratelnost – chodíte z levelu do levelu, a jediné, co se mění, je kompozice patra. Příběh, jak jsem už nastínil, je zajímavě ujetý, ale právě díly tomu i rovným dílem obtížně pochopitelný.

Creaky Old Memories jsou zajímavým počinem, který svým stylem možná někomu sedne více než tématicky podobný Spectre. Pro konvenčnější hráče ale při delším hraní nenabízí ani výraznější proměny hratelnosti, ale uchopitelnější příběh.

PS. Kdyby se našel alespoň jeden dobrovolník, který by vypomohl s překladem Spectre, pánbů by mu to nastotisíckrát oplatil na dětech. Překladatelský tým by se tím navíc rozšířil na dvojnásobek!